Jak vypadá Oslo po teroristickém útoku a střelbě na nedalekém ostrově Utoya?
Hlavním pocitem je bezbřehý smutek, o víkendu byla norská metropole jako by mrtvým městem. Všude vlajky na půl žerdi, lidé, jindy veselí a maximálně pohodoví, se drželi doma, živo nebylo ani tak jako jindy v kavárnách či nákupních centrech.
Jak jste situaci vnímal Vy osobně?
V pátek odpoledne těsně po explozi jsem potkal kamaráda z vojny, který má v Oslo hotel, ten unikl ničivému výbuchu jen o vlásek. Pak jsme se dozvěděli o střelbě na ostrově. Čím více vycházely najevo údaje o obětích, tím jsem byl více v šoku. Neskutečně smutné.
Dotkla se tragédie i přímo lidí z okruhu Vašich známých?
Bohužel ano, mám řadu známých, přítelkyně syna jednoho z nich byla ještě v neděli nezvěstná.
Předpokládám, že tragédie je tématrem číslo jedna v místních médiích.
Bohužel a samozřejmě ano, nejvíce prostoru dostávají momentálně se souhlasem rodičů děti, které byly na ostrově a měly to štěstí, že o vlásek unikly smrti.
V Norsku musí být záležitost o to více šokující, vždyť my Češi tuhle severskou zemi vnímáme jako oázu vstřícnosti, klidu a umění žít…
Skutečně je to tak, život v Norsku se mi moc líbí, ztotožnil jsem se s touto zemí, způsobem života lidí. Obávám se ale, že po hrůzném činu se pohled spousty lidí na život změní…
Tak raději příjemněji, čeká Vás nová pracovní výzva…
V pondělí naskakuji jako trenér do přípravy s mužským týmem BSK/NIF, ten vznikl nedávno sloučením dvou klubů z Osla, máme obhajovat sedmé místo, ale povím upřímně, že teď jde všechno stranou, v Norsku jde o druhou největší tragédii od druhé světové války a tak to tu lidé vnímají.
Kdy Vás uvidíme doma?
Mám dále zájem pokračovat u národního ženského týmu, takže koncem srpna na soustředění v Zubří. Ale je na trenérovi Honzovi Bašném, zda si mne na postu asistenta ponechá. aždopádně přeji všem lidem u nás hodně klidu a nikdy nic podobného, co teď prožíváme tady…
