Pane řediteli, Barumka se jede po jedenačtyřicáté, tak pro pořádek. Pokolikáté v ní „jedete“ Vy?
První tři ročníky jsem se držel trošku „na distanc“, obhlížel jsem ovšem to hemžení vozů a jezdců s velkým zájmem. Postupně jsem se dostal do centra dění a ve čtvrtém ročníku tuším v roce 1974 jsem už byl vedoucím rychlostní zkoušky Pohořelice – Komárov, pak brzy tajemníkem soutěže a pak po letech i ředitelem…
Mimochodem, vím, že jste řidič kvalit velmi dobrých až výborných. Troufl byste si soutěž absolvovat jako jezdec nebo jako spolujezdec. Dnes nebo v minulosti, v přeci jen mladších letech?
Trochu jsem jezdil, mám z 80. let i titul přeborníka České republiky, ale kdybych si to chtěl s jezdci rozdat dnes, muselo by to vzbudit poněkud hořký úsměv.
Czech Barum rally Zlin je něčím, co doslova prostupuje Vaší nejbližší rodinou. Platí to i pro letošek ?
Určitě. Manželka je hlavní rodinnou oporou, bez ní si soutěž léta nedovedu představit, je šéfkou sekretariátu soutěže, má na starosti jezdce i mnoho dalších věcí. Syn Honza už je hodně zkušený, určitě to dotáhne dál než já, v Barumce se realizují dcera, snacha, zeť a moc se těším, až to chytne i vnuky. Toho bych se chtěl dožít.
Barumka je vedle Vaší paní, syna i dcery vlastně Vaše další dítě. Dostala někdy přednost před rodinou?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne, ale Barumka je opravdu naší rodinnou záležitostí. Takže jsem se třeba v případě, kdy jsem soutěži věnoval více času než dětem, v tomto směru vždy setkal s pochopením.
Ale pozor, nejde jen o vlastní rodinu. Kolem soutěže běhá celá velikánská rodina organizátorů, mimochodem, jak početný je ten tým letos?
Máte pravdu. Vždycky v prvních přípravách spočítáte organizátory na prstech jedné ruky, jak se ale Barumka blíží, rychle přibývá těch, kteří si ji hýčkají a starají se o ni. Během vlastní soutěže už je to až 1800 pořadatelů. Velmi rád využiji téhle příležitosti a moc jim poděkuji. Věřím, že i letos připravíme soutěž, která znovu potvrdí, že jsme třeba v rámci Evropy na samé špičce a že uděláme dobré jméno městu i Zlínskému kraji.
Soutěž vypukne naostro v pátek 26.srpna. To už z Vás vždycky po startu stres a očekávání spíše padá nebo naopak tep kulminuje?
Je to zajímavé. Stres vždycky po ostrém startu malinko opadne, ale pak se pokaždé vrací. Víte, kdy opadne? Pokaždé, když dispečink hlásí, že jsou všechny vozy mimo trať rychlostní zkoušky a nikdo se nezranil.
Máte asi víceméně jasno, jak ostrou konkurenci na soutěži přivítáte…
Věřím, že letos přivítáme vůbec nejlepší konkurenci v historii. Ale ještě je chviličku čas, tak to nezakřikněme. Vše uvidíme až na startu před zlínskou radnicí.
Jedete jednu „retrovložku“ nedaleko samého centra dění na Majáku? Po kolika letech se vlastně vrací? A nemáte právě tam až obavu z obrovského diváckého zájmu?
Tahle zkouška se vrací po dvaceti letech. Zájem diváků bude určitě veliký, my uděláme všechno proto, abychom nápor diváků zvládli. A už teď je prosím, aby v zájmu co nejlepších zážitků vycházeli vstříc pořadatelům. Je to naše i jejich soutěž…
Pane řediteli, spousta práce jste už odvedli. Co Vás čeká v posledních dnech před startem?
Hodně musíme zapracovat s pořadateli, sladit je do jedné úspěšné vlny, to bývá hodně složité. Samozřejmě, že se připravíme také na jezdce, chceme je jaksepatří přivítat. Řekl bych to trošku nadneseně, ale je to tak. Chceme vést rallye k vítězství.
