Stanislav Hložek: Ještě týden odpočinku, pak od září spousta práce

Časy, kdy mu (a Petru Kotvaldovi) padaly k nohám náctileté dívenky i dámy v nejlepších letech, jsou asi pryč. Ale Stanislav Hložek žije i po padesátce naplno. Zpívá, koncertuje, ale umí také odpočívat. Nezapomíná na oblíbený sport ani na svůj milovaný kraj pod Svatým Hostýnem, moc rád se vrací do Zlína. Těšit se na něho mohou pořád hodně početní příznivci třeba na Dnu kraje, 1. října ve Zlíně. Pořád je svůj, usměvavý, optimistický, až klukovsky neposedný v myšlenkách i projevu....

Stando, začněme cestováním, pořád je totiž čas dovolených i prázdnin? Kam jste se letos stačil podívat?
Před pár dny jsem se vrátil ze Švýcarska. Byli jsme týden u Ženevského jezera s Amforou. S rodinou pojedeme v září. Máme to letos doma nějak složitější, nemůžeme se sejít v termínech.

Mimochodem, jste znám také jako úspěšný sportovec, jaké druhy sportovních náčiní Vás provázely a provázejí tímto poněkud chladným létem?
Stihnul jsem za párkrát zahrát fotbálek a tenýsek.

Všude dobře, doma nejlépe, platí to v případě Stanislava Hložka ? Kdy jste byl naposledy doma, což je, tuším, v Hulíně?
Já bydlím prakticky na třech místech. Nemůžu mít nic jednoduchého.V Praze, za Prahou na chalupě a také v Hulíně v domě, který mi darovali rodiče.

Vy máte do značné míry v srdci i Zlín, prý jste byl vynikajícím studentem stavební průmyslovky…
Ha,ha, ha….vynikající student? To jste si mne s někým spletl. Ale pravdou je, že Zlín patří k místům,kde se cítím jako doma. Chodil jsem tady na stavárnu, hrál jsem s některýma kapelama.Především se skupinou Expres. Mám tady spoustu vynikajících kamarádů, prožil jsem zde také hodně legrace i průšvihů. Oženil jsem se tady, bydlel jsem tady téměř sedm let……

Využil jste vůbec někdy v životě poznatků získaných stavařským studiem?
Celý život. A nevím, jestli je to dobře. Mé okolí ví, že zvládnu určité stavební práce. Kdybych je neuměl, nemusel bych je dělat.

Pak jste působil také jako rozhlasový redaktor, to se ví málo, jak dlouho?
Byl to krásný rok a ¾!

Vy vůbec inklinujete k novinařině, pokud se nepletu, pak jste ji i vystudoval…
Novinařina mě vždycky bavila. Když jsem se plně začal věnovat hudbě, začala mi chybět. Já říkám, že jsem dostal do „krabice s hudbou“. X let jsem nevnímal, že by okolo mohlo existovat něco jiného než studio, kapela,auto a sály. Vždyť jsme zpívali ročně 300- 350x,plus TV,natáčení desek, cestování po světě….Ale to je na delší povídání.

Ač doba prázdnin, nemyslím si, že byste byl jen odpočinkově naladěn, nuže, na čem pracujete, jaký Vás třeba pracovně čeká podzim?
V těchto dnech opravdu kašlu na celý svět. Co mě čeká dál? Ještě týden jsem si zakázal na to myslet,ale vím že v září mám moc práce.

Ve Zlíně budete jednou z hvězd druhého ročníku Dne kraje v sobotu 1. října? Mimochodem tušíte bez toho, aniž byste nahlížel třeba na internet, kolik má Zlínský kraj obyvatel, jaký je jeho nejvyšší bod?
Kolik má celý kraj, to bych mohl odhadovat – něco přes půl milionu?A nejvyšší hora?Jako kluk jsem často chodil na Hostýnek. Že by ten?

Stando, na akci byste si měl zazpívat s cimbálovkou? Mýlil by se asi ten, kdo by tvrdil, že tohle pro Vás může být španělská vesnice, zkušenosti s tímto žánrem máte, že ano?
Zazpívat si s dobrou cimbálovkou, je pro mne vždycky svátek.

Ještě jeden trošku filosofický pohled, nezdá se Vám dnešní svět se všemi svými krizemi, násilím i přetechnizováním poněkud uspěchaný a hektický ? Je právě dvacáté a jedenadvacáté století Vaším“šálkem čaje“? Anebo byste klidně žil v úplně jiné době?
Žijeme v době, ve které žijeme. S tím se musíme každý umět vypořádat a uvědomit si, že neexistuje ideální stav. Je to taková hra s uměním a neuměním . Ale to mě až tak netrápí. Spíš to, kam jsme se to dostali. Když se člověk vrátí zpátky domů ,z hospodářsky silných zemí jako třeba Švýcarsko, uvědomuje si čím dál víc, že tady není něco v pořádku. Že naši „hospodáři“ nám neustále něco berou a nic nedají. Kdyby se probudili pánové Baťové,či Masarykové…