Pane STAROSTO, jakou máte momentálně největší pracovní STAROST?
V současné době nabývá právní moci stavební povolení kanalizace a čistírny odpadních vod – největší starostí bude sehnat finance na realizaci této akce. Vzhledem k výši nákladů, které se pohybují kolem 100 milionů korun se bude jednat o největší a nejnákladnější stavbu v historii obce.
Březnice je hodně žádaná lokalita, kousíček od Zlína, pěkná příroda, pořád dokonce i stavební místa. Pociťujete zájem lidí o to stát se novými obyvateli Vaší obce?
O bydlení v naší obci se průběžně, i přes hospodářskou recesi, stavebníci zajímají. Vzhledem k blízkosti Zlína, kdy máme krajské město „za kopcem“ a přitom žijeme na vesnici, se jedná o atraktivní lokalitu a ceny pozemků jsou bohužel vyšší – přesto stále nedosahují takové výše, jako ve zlínských částech Mladcová, Štípa či Kostelec. Zatím máme stále co nabídnout. Březnice se postupně rozšiřuje o nové nemovitosti i občany.
Pro zajímavost, co myslíte, liší se něčím lidé ze Zlína a lidé z Březnice? Jsou „vesničané“ aktivnější, žijí více se svou obcí?
Vždy je to individuální. Jsou zde i starousedlíci, kteří se o život v obci nezajímají, neúčastní se akcí pořádaných obcí či zájmovými organizacemi a žijí si sami pro sebe. O to víc pak vítáme aktivní přístup nově přistěhovaných obyvatel, kteří se zapojí do kulturního, sportovního či jiného dění v obci.
Před nedávnem vám hrozilo, že přijdete o poštu, hrozí to dosud?
Při jednání s vedením České pošty bylo dohodnuto, že případné zrušení našeho poštovního střediska s námi projednají minimálně půl roku dopředu. Nic takového doposud neproběhlo. Nicméně v srpnu se uskutečnily změny v systému roznášky pošty v naší obci. Na deklarovanou efektivitu změn mám vlastní názor. Kamenné poštovní středisko však zůstává zachováno, což je pro obyvatele naší obce to nejdůležitější.
Sportovní areál v obci je jednoznačně její velkou chloubou? Jak se daří využívat?
Sportovní a kulturní areál, který jsme díky evropským dotacím u nás postavili v roce 2009, je využívaný maximálně. Ať už jsou to pravidelná fotbalová utkání našich mužů, žáků nebo žen, či rekreačními sportovci využívajícími univerzální víceúčelové hřiště. V neposlední řadě jsou to i maminky s dětmi, které chodí na dětské hřiště. Taneční kolo slouží i ke kulturním akcím – Sportovní klub obnovil tradici pořádání Červencové noci a při koncertu kapely Fleret zde bylo přes 500 návštěvníků.
Fotbal, to je to, oč v Březnici běží, 1.B třída mužů, to už je na vesnici, která má něco přes tisíc obyvatel, pořádné sousto…Přestože v Březnici měl fotbal vždy tradici a bohatou historii, tak absence fotbalového hřiště nutila místní borce hledat uplatnění v jiných klubech. Když se v roce 2003 podařilo po více než padesáti letech vybudovat fotbalové hřiště a o tři roky později rozjet aktivní činnost Sportovního klubu, ukázal se hlad po fotbalu jako v málokteré vesnici. Naše utkání pravidelně navštěvuje kolem tří stovek diváků a to i na venkovní zápasy. Takovou početnou diváckou podporu má málokdo. Když k tomu připočteme vítěznou vlnu v podobě tří postupů během čtyř let plus reprezentativní zázemí v podobě Sportovního a kulturního areálu, tak si myslím, že krajskou soutěž si náš fotbalový tým zaslouží.
Fotbal je pro Vás určitě i možnost relaxu, oddychu, může mít něco společného brankář Josef Hutěčka a starosta Josef Hutěčka? Já myslím, že oba musejí mít pořádný přehled o veškerém dění…nejen na hřišti.
V tomto případě jsou to zcela rozdílné role – a to i proto, že už nehájím branku Březnice, ale Dobrkovic. Je to pro mnohé paradox a občas se setkám i s nepochopením (jak můžu chytat za jinou obec než Březnici). SK Březnice již hraje vyšší soutěž a udržet se v kádru představuje pravidelnou účast na tréninku, což už bohužel nestíhám. Tři postupové roky v dresu Březnice však byly nezapomenutelné a představují nejlepší fotbalové období mé kariéry
Prázdniny utíkají, čas dovolených jakbysmet, máte maličkou dceru, tak jste asi příliš daleko necestovali, anebo se pletu?
Letos jsme toho opravdu moc neprocestovali. Stihli jsme krátkou dovolenou u prarodičů v Jeseníku a v plánu máme ještě jižní Čechy. S ročním miminkem to na dlouhé trasy moc není. Začali jsme ale chodit s malou plavat a léto si tak můžeme užívat i jinak než cestováním.
Kdekdo tajně roní slzu, když se blíží konec léta? Jak tohle období přijímáte Vy?
Na každém ročním období se snažím najít to pozitivní. Konec léta je pro mě mimo jiné i ve znamení sbírání švestek na kvas (což je z celého procesu výroby slivovice moje nejoblíbenější činnost :-). Srpen představuje také zahájení podzimní fotbalové sezóny – to také netrpělivě očekávám už od konce té jarní. A v práci už pomalu vyhodnocujeme v tomto roce realizované akce a připravujeme vyúčtování dotací. Letos (musím to zaklepat) se jich urodilo skoro tak jako trnek, takže i v tomto ohledu můžeme být spokojeni.
