„Tyhle boty-to je pro Davida už poslední součást jeho kroje,“ chlubí se jeho maminka Iveta. A může za to prý babička Jiřina. „Nevím, kolik stojí kroj, vím jenom, že dá moc práce ho ušít, ale zvládnout se to dá. Tedy až na boty, ty šít neumím a tak jsme si je přišli na burzu koupit,“ vypráví s úsměvem a je přímo znát, jakou má radost ze zájmu vnoučka.
Takových šikovných žen, ale také mužů, se na burze v Babicích sešlo tentokrát zhruba 400. „Loni jsme akci pořádali poprvé,“ říká hlavní organizátorka Marie Šuranská, „letos jsme ji museli zopakovat, zájem je skutečně či spíše neskutečně veliký.“
To se v Babicích dá prokázat naprosto snadno, na přehlídce nejrůznějších krojových doplňků nemohl chybět ani místní starosta Miloslav Maňásek. „Kroj mám od svých pěti let, jestli dobře počítám, na hodech jsem v něm byl přesně jedenačtyřicetkrát. A letos podle všeho tenhle počet ještě navýším,“ těší se první muž obce.
„Sešli se tu lidé, které zajímají kroje z nejrůznějších důvodů. Mimo jiné i zástupci firem, které je vyrábějí, samozřejmě ti, kteří je opravují a zhotovují doplňky a pochopitelně i další, kteří třeba přemýšlejí, že si kroj koupí,“ vysvětluje Marie Šuranská.
Kroj je nezbytnou součástí života na Slovácku. Etnografové se shodují, že se i tak tradiční věc vyvíjí. Kroje jsou totiž jiné než třeba v období po druhé světové válce. Pokud ovšem bude nadále tak jako dosud zájem i mezi dětmi, pak se dá předpokládat, že za dalších padesát šedesát let sice změní mírně podobu, ale sloužit budou tak jako dnes. Tedy při slavnostních příležitostech, kterých je v kraji habaděj. Ale bez činorodých a šikovných lidí by zanikly…
