Pravověrní houbaři: Tohle není konec sezóny, tohle je jen momentální půst po hodech

Chodí po lesích a nemůžou je poznat. Během týdne tropických teplot se ráj v Hostýnských a Vizovických vrších i ve Chřibech, místa, kde rostly stovky zdravých pravých hřibů, změnil pro posmutnělé houbaře v pustinu, kde se tu a tam objeví vysušené muchomůrky růžové.

Jediné, co je teď místy k vidění, jsou velmi nebezpečné muchomůrky zelené. Jejich záměna s jedlými žampiony se také málem stala osudnou pro trojici lidí z Kroměřížska. „Dva muže a ženu jsme před pár dny po akutní otravě hospitalizovali u nás a pak putovali k léčení na specializovaná pracoviště do Brna, naštěstí přežili,“ připomíná jednu z letošních mála otrav v regionu mluvčí kroměřížské nemocnice Veronika Klímová.

Po houbařských žních v první půli srpna jsou teď lesy prakticky prázdné. „Je to tak,“ shodují se dva moravští odborníci Karel Kellner a Rudolf Pavlíček. Prvně jmenovaný vyhrál interní soutěž, „hodinovku“ mezi kamarády ve Chřibech, když za hodinu našel 85 krásných praváků. Pavlíček zase opakovaně nosí stovky pravých hřibů s hnědými hlavami v okolí Lukova na Zlínsku. „Teď je s tím ámen, více než třicetistupňové teploty úplně vysušily během několika dnů i podhoubí a naplnit košík je prakticky nemožné,“ povzdechne si.

Přesto existují čestné výjimky. Tři praváky našla téměř u silnice nedaleko centra Zlína Jaroslava Břešťáková, jeden měl skutečně obří rozměry. Velké překvapení čekalo v lesích u Držkové, kde pořizoval záběry z Barumky o víkendu novináře a fotoreportéra Martina Břenka: „S kamarádem jsme v lese neviděli ani houbičku, naráz, nedaleko od cesty snad třicet čtyřicet nádherných pravých hřibů,“ vzpomíná žurnalista.

Optimismus ale ani jeden z houbařských bardů Zlínského kraje neztrácí. Sezóna podle nich ještě zdaleka neskončila. Je to jenom půst po sytých hodech, počkejte v září, určitě zaprší a pak přijde druhá vlna,“ubezpečuje malověrné Pavlíček.

„Ani v kraji pod Buchlovem ještě neřekly smíšené lesy poslední slovo,“ domnívá se Kellner. Ten čeká ještě velkou úrodu, ale podmiňuje to jednou důležitou věcí. „Samozřejmě nečekejme zázraky, pokud se vydaří suché babí léto. Chce to prostě vláhu, bez ní houby nikdy růst nebudou,“ vysvětluje známou pravdu.