Počet lidí, kteří mají adresu na městském úřadě, nijak nevybočuje z celorepublikového průměru.
O úředním pobytu se rozhoduje ve správním řízení a navrhovatel (vlastník nebo nájemce bytu), musí prokázat, že je oprávněnou osobou k podání návrhu a také, že tomu, komu navrhuje zrušit trvalý pobyt, zaniklo užívací právo a dotyčný v době podání návrhu již tento byt neužívá. „V rámci důkazního řízení využíváme svědeckých výpovědí, předkládání nových nájemních smluv a podobně,“ vysvětlil Karel Švehlík, vedoucí Oddělení správního Odboru občansko – správních agend magistrátu.
Důvody podávání žádostí o zrušení údaje o trvalém pobytu jsou různé. Často návrh podávají noví vlastníci domů a bytů, kteří zjistí, že na jejich adrese je stále evidována určitý člověk a po odchodu z bytu nezměnil svůj údaj o trvalém pobytu. „Zákon tuto povinnost občanům neukládá. Občané musí mít jeden údaj o trvalém pobytu v České republice, a to bez ohledu na místo skutečného bydlení,“ sdělil Švehlík. Běžnou praxí je, že noví pronajimatelé při uzavírání nájemních smluv nechtějí souhlasit s tím, aby se nový nájemník přihlásil v jejich bytě. Důvodem je jejich obava z případných exekucí. Tito lidé pak obvykle končí na úřední adrese.
V řadě případů návrhy podávají rodiče u již zletilých dětí, které opustily společnou domácnost a kterým nabytím zletilosti zaniklo užívací právo v bytě rodičů. Při posuzování se přihlíží k tomu, zda se tyto děti nepřipravují stále na budoucí povolání (studium, učení), a to do 26 let věku. „Těmto návrhům se obvykle nevyhoví,“ doplnil Švehlík.
Pokud podává návrh na zrušení trvalého pobytu jeden z manželů, posuzuje se, zda jsou manželé již právoplatně rozvedeni a netvoří již společnou domácnost.
K institutu rušení trvalého pobytu je ze stran obcí podávána řada připomínek, zejména k tomu, že je třeba zpřísnit podmínky, za kterých je možno návrhu vyhovět. „Dosavadní právní systém rušení trvalého pobytu není podle mého názoru zcela vyhovující,“ dodal Švehlík.
