„Vysvětlení je jednoduché, svět je v pohybu, třeba Jugoslávii, SSSR anebo naše ČSSR už na mapě nenajdete, stejně tak spoustu dalších zemí. Ale jiné pochopitelně na mapě přibývají, naposledy Jižní Súdán, zatím se pídím po dobrých kontaktech do této nové africké země.“
Karásek začal kdysi v dětství sbírat sýrové etikety, jenže malý sortiment nemohl zvídavého kluka uspokojit, sbírka byla brzy kompletní. Tehdy zřejmě vznikla sběratelská vášeň, dnes dostupuje kvalitou kolekce novinových titulů vrcholu. „Zatím posledním exemplářem je periodikum mnišského tátu Athos v Řecku, další lahůdkou noviny z Britských Panenských ostrovů a také tiskovina, která slouží pouze Řádu maltézkých rytířů,“probírá se posledními úlovky.
Dostávat se ke stále exotičtějším exemplářům není vůbec lehké. „Hodně mi pomohly ambasády, třeba velvyslanec Evropské unie pro Africkou unii mi poslal jen z Etiopie 55 různých titulů a později i z 12 dalších afrických zemí. Ale některé země mi tvrdošíjně odolávají, třeba do Surinamu jsem poslal nejméně 20 dopisů a zatím nic, stejně tak mi zatím chybí Americká Samoa, pídím se po novinách z Beninu a Rovníkové Guiney,“ vypočítává Karásek. Hlavou mu chodí také to, že by rád svoji fantastickou kolekci rozšířil o jednotlivé tituly států USA, už jich má pět.
Za opravdové klenoty považuje noviny pocházející z málo dostupných zemí. Třeba z Kašmíru, z Východního Timoru, Tibetu, Princova ostrova nebo Kyrgyzstánu. „Mám také noviny z USA s datem 13. září 2001, velmi obšírně se tam píše o útoku na newyorská dvojčata dva dny předtím,“ uvádí Karásek další zajímavost.
Kochat se pohledem na exotiku či na historii na stránkách novin? Proč ne? Ale poučit a obohatit i ostatní, to je další výzva pro Miroslava Karáska. Vystavoval už třikrát, dvakrát v Kroměříži, jednou v Holešově, teď by rád třeba do Zlína. „Má to jedinou podmínku,“vysvětluje,“výstavní prostory nesmějí dávat průchod sluníčku, to by se noviny velmi rychle znehodnocovaly…“
