V rámci semináře přednesli své poznatky například policisté, zástupci Probační a mediační služby ČR či psycholožka Psychiatrické léčebny v Kroměříži.
„V případě prošetřování domácího násilí udělal velký pokrok fakt, že policie již nepotřebuje souhlas ohrožené osoby se stíháním násilníka tak, jak tomu bylo před rokem 2006. Oběti domácího násilí totiž většinou trestní oznámení stáhly a policie to musela respektovat. Pokud se teď o něčem podobném dozvíme, máme daleko větší pravomoci zasáhnout,“ konstatoval policejní mluvčí Josef Havela.
Mezi nejpůsobivější prvky patří podle něj institut vykázání, který je možné ze zákona uplatnit od 1. ledna 2007. „Násilnému partnerovi máme možnost na dobu deseti dnů zakázat přístup k ohrožené osobě, a to i v případě, že v místě, kde se oběť zdržuje, má násilník trvalé bydliště či svou firmu. V této desetidenní lhůtě může oběť domácího násilí zkontaktovat intervenční centrum, které nabízí odbornou pomoc,“ konstatoval Havela.
V případě, že se vykázaný člověk domů vrátí, dopustí se tím maření výkonu úředního rozhodnutí, což je trestný čin, za který hrozí jednoleté vězení. Stejně tak však může být potrestána oběť, pokud násilníka dobrovolně pustí.
„Počet trestných činů, které vykazují známky domácího násilí, je alarmující, vloni jich bylo celkem 151. Přestupků s prvky domácího násilí ve Zlínském kraji jsme v roce 2010 prověřovali celkem 1802. Šlo o případy, které nedosáhly kvalifikace trestného činu. Preventivní institut vykázání agresivního jedince z domácnosti jsme vloni využili celkem 81krát, což je ve srovnání s předchozím rokem více než dvojnásobek. Nejvíce vykázaných, a to 40, bylo ve Zlíně. V Kroměříži to bylo 11, ve Vsetíně 14 a Uherském Hradišti 16 agresorů. Nejstarším vykázaným byl osmdesátiletý muž z Otrokovic, kterého na deset dnů přijali do psychiatrické léčebny v Kroměříži. Letos jsme už vykazovali stokrát,“ doplnil Havela.
Jeden z nejhorších trestných činů domácího násilí se stal v tomto roce na Zlínsku. Dlouhodobě tu týral svou matku její adoptivní syn. Starou ženu dokonce nutil, aby uklízela nahá, aby se několikrát denně sprchovala a omezoval ji v jídle. Mnohdy si za den mohla vzít pouze chleba nebo párek. Žena svého syna omlouvala, myslela si, že je na vině jeho rozchod s přítelkyní, to že přišel o práci a věřila, že se vše spraví a zlepší. Agresivita jejího syna však rostla, omezoval ji i tak, že jí zakazoval navštěvovat přátele a rodinu. Hluboce věřící ženě ani nedovolil chodit do kostela.
