Zlíňané se s ním potkávají denně. Podílí se svérázným způsobem bez nároku na odměnu především na očistě centra města. Denně, v každém počasí, bez nároku na odměnu. „Máme ho tu prakticky každý den, vynese odpad, vždycky spíš jen tak proběhne, Jarek je vždycky vítaným hostem, nikdy na něj nezapomeneme s drobnou pozorností, častěji než drobné od nás dostane kousek dobrého jídla,“ říká jedna z prodavaček na Školní ulici.
Jarda je ale znám také jako poštovní kurýr, je spolehlivý, lidé jej posílají s nejrůznějšími zásilkami na předem domluvené adresy. Vždycky to zvládne, pošta vždy končí ve správných rukou.
Dát se s mužem do řeči se podaří málokomu. Je totiž těžko k zastavení. Tentokrát se to povedlo. A s tradičním „véčkem“ také docela ochotně zapózoval objektivu fotoaparátu.
Jarda, jak mu všichni říkají, hůře slyší, jeho pracovní tempo je obdivuhodné, přece jen se na chvíli zastaví…
„Bydlím na Letné, u sestry,“ prozradí. Připomene také, že měl před více než třiceti lety těžký úraz hlavy, když upadl ve zlínském podchodu.“Nedávno jsem měl padesát šest let,“ přesvědčuje o tom, že mu hlava funguje docela dobře a také prozradí vedle křestního jména Jaroslav své příjmení, což se málo ví málokdo. „Jarda, Jaroslav Odložil,“ odtajňuje muž, jemuž nad jiné dobře slouží rychlé nohy.
„Pomáhá městu jako málokdo,“ zastavuje se starší pán. „Je to skutečně obdivuhodné, potkávám ho léta, určitě je pro město cenný,“ hodnotí počínání pana Jaroslava procházející známá lékařka.
„Pracuju denně, od osmi ráno do osmi do večera,“ usmívá se s typickým gestem muž, který patří ke Zlínu tak jako jeho radnice, anebo něco vzdálenější jedenadvacátá budova….
Jarda je dobře známý strážníkům zlínské městské policie. Ti s ním nemívají žádné problémy. „Přeci jen ale jednu skvrnku v našich záznamech má,“ připomíná ředitel zlínské Městské policie Milan Kladníček. Podle jeho slov v minulosti z ne zrovna zjevné příčiny napadl jednoho z členů hlídky.
