„Neznal v celém svém životě nic, než práci a lásku ke své rodině.“ Tak to stojí v záhlaví smutečního oznámení o Samohýlově skonu. A je to mimořádně výstižné. Právě práce byla pro Aloise Samohýla hnacím motorem, desítky let prodával s mimořádným úspěchem vozy značky Škoda, stačil vybudovat jedinečné veteránské muzeum, jeho aktivity byly nesmírně široké. Den co den se vydával do své nevelké kanceláře ve Zlíně- Loukách, byl nezničitelný a nezastavitelný. Jen v posledních týdnech, kdy ho zradilo zdraví, se přesunul do léčebny na Olomoucku, tam včera po zápalu plic a dalších komplikacích jeho srdce dotlouklo.
„Byl vizionář, mohl jet na dovolenou třeba na druhý konec světa, nikdy to neudělal, peníze raději investoval, snad je to tady v areálu v Loukách vidět,“ vyjádřil se dnes pro Zlin.cz blízký Samohýlův spolupracovník Antonín Macháček.
„Myslím, že odchází jedna z největších legend našeho města, podnikatel v tom nejlepším slova smyslu, vážím si navždy jeho jedinečné pracovitosti, v tomhle byl skutečným příkladem,“ vzpomíná primátor Zlína Miroslav Adámek.
Samohýl skutečně žil pro rodinu. Jeho vztah s paní Ludmilou, se kterou se seznámil ve velmi raném mládí, byl příkladný. Nikdy nevyrazil z domu bez její s láskou připravené snídaně. „To mě nabíjí na celý den,“ říkával s oblibou.
Zajímavou vzpomínku má majitel obuvnické velkoprodejny Jiří Ondra. „Před pár týdny mne Alois Samohýl žádal, abych mu do léčebny dovezl pohodlné papuče, až zase bude moci chodit. Pořád je mám zabalené, už mu je nepředám, mrzí mne to.“
Jak sdělil pokračovatel rodové podnikatelské tradice Ladislav Samohýl, poslední rozloučení s Aloisem Samohýlem se koná v pátek 2. prosinceve zlínském kostele svatých Filipa a Jakuba. Veřejnost se s ním může rozloučit od půl jedné. Potom budou tělesné ostatky tiše zpopelněny.
