„V době největší světové hospodářské krize si můj děda půjčil velké peníze, stavěl dům a budoval kolářskou dílnu. Nesmíte utrácet více, než jste schopni vydělat, říkával. Musíte ale makat, tvrdě makat. Až dnes chápu, jak to myslel,“ vrací se do doby první republiky zlínský zahradník Stanislav Sehnálek. Řečmi o neovlivnitelném nástupu krize ho renomovaní ekonomové rozpalují doběla…
Sehnálek tvrdí se zavilostí sobě vlastní. „Když se tu lidé ohánějí krizí a nedostatkem peněz, tvrdím jediné. Musí se víc dělat. Když mi stačilo prodat deset tisíc hrnků s květinami, musím prodat dvanáct tisíc. Když jsem dělal dvanáct hodin denně, musím dělat čtrnáct. Když jsem byl na dovolené, letos nepojedu.„
Jak prodávat více, když mají lidé hlouběji do kapsy? „Nesmím být podavač, musím být prodavač, být vděčný za každého zákazníka, za každou desetikorunu, kterou utržím. Všechno je o komunikaci, pozdravím, usměju se, pochválím, nabídnu, vysvětlím. Líná huba… však to znáte,“ říká se zaujetím.
Skleníky má plné zboží. „Vánoční růže? Nemám vlastní, vstupy jsou tak drahé, že bych pěstováním prodělal. A tak se vstane ve dvě ráno a jede se třeba do Vídně pro výpěstky odjinud. Dospím se v hrobě,“ vysvětluje, jak čelí krizi on.
Myslí už na jaro, Vánoce prý přeletí jako voda v sousední Dřevnici, na jejímž břehu má firmu se skleníky. V nich už teď maličké výhonky tymiánu, máty a dalších bylin. „Loni jsem měl jen mátu peprnou, teď mám v květináčích šest druhů. Mátu čokoládovou, banánovou, ananasovou, citronovou…Víte, lidem musíte nabízet nové věci i osvědčenou klasiku. A zákazníci nesmějí být skrblíci, musejí hospodařit rozumně, není umění se zadlužit a pak se bát exekutorů, umění je hospodařit vyváženě, dopřát si, dát peníze do oběhu, ale určitě mít i rezervu,“ tvrdí Sehnálek.
Po nocích studuje na internetu, co takříkajíc letí. Učí se denně. V nabídce má stále zajímavější rostliny, aniž by zanedbával klasiku od řezaných květin po vánoční růže. „Musím sem přitáhnout další novinky, láká mne třeba gymnema silvestre, zázračná indická rostlina, která umí léčit cukrovku,“ zasní se jen na chviličku. „Teď už nezdržujte, musím naložit celé auto, jedu prodávat, vážím si každé příležitosti, každého trhu,“ naoko vážně vyhání návštěvu. Vrací se pozdě večer, v pátek, sobotu i v neděli.
„S krizí na mne nechoďte, ať začne každý sám u sebe,každý má rezervy“ loučí se místo pozdravu v letu.
