Spokojenost nastolil v Uherském Hradišti poslední duel, kdy si domácí vyšlápli na příjemné překvapení podzimu z Mladé Boleslavi. Na úvod měli sice štěstí, když si Filipko skvěle postavil levou tyč při trestném kopu Procházky, pak ale domácí dominovali. Gól dali krásný, Volešák si parádně naskočil na Valentův centr z dalšího trestňáku a Miller neměl nárok. Tříbodová hlavička a klid pro celou zimní přestávku.
Jestli zkraje podzimní části soutěže fanoušci oplakávali zdánlivě nenahraditelného Švancaru, pak jim to po šestnácti utkáních asi vůbec nepřijde. Na hrotu se totiž dařilo herně mnohými odepisovanému Doškovi, škoda jen řady spálených příležitostí, třebaže dal i důležité góly. Každopádně byl pro obrany soupeřů stálým nebezpečím a spoluhráčům připravoval řadu příležitostí.
Slovácko někdy naprosto smůlovatě ztrácelo v posledních minutách, jak ale říká správně trenér Miroslav Soukup, vždy se podobné situace rodí po chybách a jsou důsledkem herní nedostatečnosti, třeba chvilkové, ale o to více bolí.
Opory Slovácka naprosto popírají to, že by negativní roli hrál vyšší věk. Pětatřicetiletý Trousil patří mezi nejlepší stopery ligy a o tři roky starší Filipko je totéž v bleděmodrém, tedy spíše bělostně bílém /podle dresů Slovácka/ mezi brankáři. Na týmu jen určitě znát podpis a pracovitost trenéra Soukupa a jeho kolegů, stačí se zadívat na usilovnost při tréninku. Vedle opor navíc dozrávají mladí hráči a to je možná cennější devíza než velmi příjemné osmé místo.
Váženým artiklem jsou na Slovácku i diváci, je i zásluhou věrných fanoušků, že se týmu dařilo na podzim i na hřištích soupeřů. Jedna věc bude hodně těžká. Zatraktivnění herního projevu. Základy má ale mužstvo, které pevně drží uvadající moravský prapor, více než dobré. Na jaro se tak v Uherském Hradišti mohou dívat s očekáváním i optimismem.
