Letos mu vyšla kniha Holocaust na Vsetínsku, celý rok s malými přestávkami pracoval na definitivním dokončení velkého slovníku valašského nářečí. Valach jako poleno z nejlepšího bukového dřeva žije ve Vsetíně. A je jako málokdo kvalifikován k tomu, aby se na Silvestra na valašský způsob podíval ze svého pohledu:
„Tenhle svátek Valaši vůbec neznali, slavili Vánoce a pak až Tři krále. Silvestr je sem importovaný hodně pozdě, až ve dvacátém století a výrazněji se vlastně začal připomínat až po druhé světové válce.„
„Jak vlastně slaví Silvestra Silvestr?„
„Jako každoročně, v rodinném kruhu s lahví výborného břeclavského vína od švagra. Každý nezasvěcený pořád vzpomíná slivovici, ale ta je jen pro silné nátury, které se chtějí s odpuštěním ožrat.„
„Přesto, když už se to stane a ono se to stane mnoha lidem, nemají Valaši z historie nějaký zaručený lék, jak z toho na Nový rok ven?„
„V kraji to platilo různě, ti nejchudší pili vodu z Bečvy, pomohla prý i voda z kvašáků anebo zelnica, tedy voda z kysaného zelí. Boháči si pak mohli dovolit kyselicu, tedy kyselé zelí s kousky uzeného zalité smetanou. To by postavilo na nohy i mrtvého.„
Silvestr Kazmíř je nepřebernou studnicí moudra i valašských úsloví, která nepostrádají určitou peprnost. Nicméně k Silvestru, dni ať chceme nebo nechceme rozpustilejšímu, než jsou jiné, patří. Takže na zdraví a na Nový rok 2012 s moudrým Valachem Silvestrem Kazmířem trochu nevážně:
Slovečkem nikdy neubliž, rači daj hned po paštěce.
Furt sa neví, co je pro pokoj v chalupě lepší, hluchý chlap, alebo němá roba.
Dyž je hřebec starým koněm, dycky už je hovno po něm.
Silvestr Kazmíř má tři syny, jeden je konstruktérem, druhý lékařem, třetí sklenářem. „Ale vnuk studuje v Olomouci jakýsi záhadný bohemistický obor, snad až dostuduje, dá se trochu na spisování,“ doufá na prahu roku v následovníka v oboru autor mnoha publikací Silvestr Kazmíř.