Kapacita přechodného (ale často i trvalého) domova psů a koček je ale i tak na začátku nového roku plná víc, než je jeho optimální stav. „Máme momentálně 97 psů a 51 koček, přitom máme pro psy podle předpisů 80 míst a pro kočky 40,“ svěřuje se žena, která působí u opuštěných zvířat už patnáct let.
Mezitím, co si povídáme, otevřou se dveře do její kanceláře, kterou den co den sdílí se svými třemi vlastními psy. “Dobrý den, my bychom vám tu chtěli nechat žrádlo pro kočky, naší mamince které je už 90 let se zaběhla kočička, jinou nechce, prý by si už nezvykla, a tak posílá něco na zub pro ty vaše,“ předává paní středního věku tašku s granulemi a konzervami a rychle se loučí.
„Setkáváme se v souvislosti se zvířaty s hluboce lidským přístupem a na druhé straně s případy, že se vám pomalu zastaví srdce. Často se stává, že nám lidé hodí štěňata přes plot, jindy jsme svědky velmi špatného zacházení se zvířaty. Běžně tam patří třeba to, když si lidé vezmou velkého psa do činžáku, to není dobře. Velký pes má mít výběh. Neznamená to ale, že by se v bytech psi chovat neměli, jen to chce osvětu, dobrou radu odborníků a pořídit si plemeno, které bude dělat radost třeba dětem, maltézáci nebo pekiňáci jsou ideální,“ vysvětluje Šmigurová.
O tom, že ani vážné zdravotní újmy nemusí být pro zvířata beznadějné, svědčí případ z nedávné doby. „Černý kříženec Kvido byl v zuboženém stavu, veterinář mu musel amputovat levou přední nožku. Přesto si jej našla hodná paní, myslím, že jsou oba hodně spokojeni a často se u nás ukážou na návštěvě,“ uzavírá vedoucí zlínského útulku.
