„Číslo kolednických skupinek je úctyhodné, ale loňský rok těsně nepřekonáme,“ upřesňuje počty Pavla Romaňáková. V roce 2011 se do ulic měst a vesnic vydalo na koledu ve Zlíně a jeho okolí ještě o šest skupinek více. „Mezi vedoucími jsem křestní jméno ani příjmení Kašpar, Melichar či dokonce Baltazar nenašla, ale aby nešlo o ryze vážnou věc a měla také příchuť dobré ponovoroční nálady, pak mne potěšilo příjmení jednoho z vedoucích, je jím pan Švanda,“ usmívá se Pavla Romaňáková.
Koledníci se pořádně nachodí, lidé pro ně mají pootevřené dveře ale hlavně otevřená srdce, na Zlínsku se koleduje pod taktovkou zdejší Charity už od doku 2000, začalo se tu o rok dříve než jinde. Jen za loňský rok se v pokladničkách díky dárcům objevilo v sídle zlínské Charity téměř 1 400 000 korun pro potřeby sociálně slabších a zdravotně postižených. Bude zajímavé sledovat, zda se letos lidé vytáhnou a loňská čísla překonají. „To budeme znát po sčítání rozpečetěných pokladniček b někdy koncem příštího týdne,“ vysvětluje Romaňáková. Tradičně štědří jsou prý v Kelníkách, anebo zlínských městských částech Kostelci i Štípě. „Ale i jinde, nedá se říci, že by někde byli lakomí, zajímavé je, jak si sbírku hlídají starostové obcí a zajímají se, jak dopadla,“ tvrdí Romaňáková.
Na koledu, při níž vždycky ujdou několik kilometrů, letos v relativně dobrých podmínkách, se vydávají odrostlejší školáci ale i malé děti, nemladší má letos tři a půl roku. „Mám pocit, že dělám dobrou věc, proto jsem se přihlásila,“ říká přímo za chůze a po zazpívání tříkrálové koledy dvanáctiletá dívka v jedné z vesnic na rozhraní Valašska a Slovácka. Do kasičky právě přibyla dvousetkoruna pro potřebné a děti se zahřály čajem od dobrých lidí. Do 17. hodiny, kdy chtějí končit, je čeká ještě pořádná procházka v bílém oblečení, které nosí právě v tento jediný den, první sobotu nového roku…
