„Ne každý může působit jako trenér či funkcionář, já jsem se trochu vymykal už v době své aktivní kariéry. Vyučil jsem se kuchařem, dodělal si hotelovou školu, pořád jsem měl kontakt s oborem, přestože jsme i ve své době byli víceméně fotbalovými profíky,“ vzpomíná.
Osud tomu ale chtěl trochu jinak, po dlouhých letech ve zlínském, tehdy gottwaldovském dresu, si odskočil dohrát kariéru do sousedního Rakouska, ale pak se začal věnovat podnikání ve stavebnictví. Dnes radí lidem coby projektový poradce. Místo kopaček, dresů a trávníku teď „hraje“ s dlažbami, podlahami i nejrůznějšími stavebními materiály.
„Víte, zdá se mi, jako by fotbalisté často nemysleli na zadní kolečka, těch, kteří se zabezpečí na zbytek života, je značná menšina. A stát se trenérem či funkcionářem nemůže zdaleka každý. Mám pocit, jako by ti pětatřicetiletí mladí muži často zůstávali bezradní, v podstatě umí jen fotbal, ale zájem o ně je menší a menší…Je jasné, že se vyskytují případy, kdy kluci končí lidsky hodně špatně…“
V době, kdy zářil na zlínském trávníku a byl, jak sám říká, nejen kapitánem, ale i mluvčím „ševců“, hrál převážně druhou ligu. Jenže v časech, kdy se do ciziny chodilo jen velmi výjimečně na sklonku kariéry, měla naše druhá soutěž v tehdejším Československu vynikající úroveň. „Kluků, kteří hráli vedle mne, si vybavuji spoustu, třeba Zdeňka Školoudíka, Petra Maléře, Petra Klhůfka, Honzu Křapu, Miroslava Žůrka a spoustu dalších, ti, které nejmenuji, mi snad odpustí,“ směje se při vzpomínkách.
„Největší šprýmař? Určitě Mirek Bureš, technik, který k nám přišel z brněnské Zbrojovky, která měla neskutečně nabitý kádr, pak šel stejnou cestou i jemu podobný Jindra Svoboda“ (střelec památného zlatého gólu na olympiádě v Moskvě pozn. redakce).
S mnoha kamarády se elánem nabitý zlínský exkapitán schází dodnes ve staré gardě, přátelství se za léta bojů na trávníku nedají smazat tím, že skončí aktivní kariéra.“Fotbal ve mně zůstane navždycky, to je naprosto jasné, už se těším na EURO v Polsku, za úspěch bych považoval postup ze skupiny, to že je lehká je zdání a klam,“tvrdí znalec fotbalových poměrů.
„Jedna věc mne moc mrzí, myslím, že Zlín má potenciál na první ligu, patří tam a vůbec mne netěší ani to, že třeba Olomouc či Baník tak kulhají v nejvyšší soutěži, stejně jako, že je v současných problémech brněnské Zbrojovka,“ hraje vitální sedmapadesátník na moravskou fotbalovou strunu.
Fotbal ale podle Blahy není středobodem světa. Všem klukům vzkazuje. „Hrajte, jak nejlépe to jde, ale nezapomeňte, že dnešní doba žádá i to, abyste se dokázali zorientovat po skončení kariéry.“
