A ono to má svá pozitiva. Návštěvnost muzeí v kraji utěšeně stoupá. V expozicích zlínského Muzea jihovýchodní Moravy spočítali ve výroční správě nárůst zájemců o zajímavé expozice zhruba o čtrnáct procent. „Vsadili jsme na nápaditější propagaci, informovanost. Daleko více lidí zamířilo třeba do malenovického hradu a sousední hájenky, přes 20 tisíc lidí si prohlédlo Obuvnické muzeum,“ vypočítává ředitel MJVM Antonín Sobek.
Hitem Slováckého muzea v Uherském Hradišti byla dvouměsíční rozměrná výstava betlémů v hlavní budově i galerii SM. Svým rozsahem i komplexností největší v Evropě. „Výstava v neděli 22. ledna končí, srdečně zveme další zájemce, k dnešku jich bylo přes 13 000, lidé se rádi zúčastňují komentovaných prohlídek. Na závěr pro ně chystáme řadu překvapení,“ dodává renomovaná odbornice, vedoucí Etnografického oddělení muzea Romana Habartová.
To, že by muzea byla místem klidu a suchopárného bádání, popírají i v zámku, kde sídlí vsetínské Muzeum regionu Valašska. Důkazem může být třeba páteční odpolední Karneval na zámku. Velkým tahákem na zámku Kinských v sousedním Valašském Meziříčí je zase expozice s názvem Jak se rodí večerníčky.
Už jen něco přes týden se v Muzeu Kroměřížska můžete podívat do Koloniálu u pana Bajzy, aneb jak se dříve obchodovalo. „Až pojedete nakupovat do některého z hypermarketů, porovnejte, možná na vás dobová atmosféra dýchne úplně jinak a příjemněji,“ zve ředitel Jiří Stránský. Tamtéž se pak můžete až do března vydat do Afriky spolu s cestovatelem Emilem Holubem.
Zlínský zámek zve ještě do února na exotiku vzdálených zemí obestřenou mystikou Šangri la a jen o kousek dál potvrzuje vedoucí Obuvnického muzea Miroslava Štýbrová přetrvávající pozitivum. „Skutečně, k naší velké potěše máme i za první dny roku oprávněný pocit, že se lidem v našich expozicích líbí, je jich pořád dost a dost. Však také máme co předvést. Z mnoha exponátů je těžké vybrat jediný, zájem je třeba o prohlídku renesanční obuvi Chopine, tedy dámských bot se 40 centimetrovou!!! podešví, které v Benátkách nosily nejdříve ctihodné dámy, ale pak několik století hlavně tamní vyhlášené prostitutky,“ připomíná zajímavost s mírným ruměncem ve tváři Štýbrová.
