Při rozhovoru s touhle divadelní Dámou v nejlepším slova smyslu si užijete osobitého humoru, encyklopedických informací i pregnantně formulovaných nevšedních myšlenek. A to se rozhovor odehrával tak, že se připravoval zhruba minutu. Slávka Janíková začínala ve Slováckém divadle z kraje roku 1979. Po třiceti letech v roce 2009 se rozloučila ….a teď se, ovšem jen na záskok za nemocnou kolegyni /a nástupkyni/ Marcelu Trčálkovou, dočasně vrátila.
„Vůbec jsem při onemocnění současné tajemnice uměleckého provozu neváhal, stačilo zvednout telefon a na druhý den jsem tu Slávku měl,“ směje se ze sousedící ředitelské kanceláře zdejší šéf Igor Stránský. Mezitím tajemnice vyřizuje tři telefony, posílá maily, radí kolegům, sjednává schůzky, ale také odpovídá na otázky Zlin.cz.
„Kdy jste se tu pracovně ocitla poprvé?„
„Byla to láska na inzerát, tehdejší vedení v roce 1978 hledalo sílu po bok tehdejšího ředitele Svatopluka Bomky, musela jsem prokázat leccos, třeba umění psát na stroji, anebo hezky tiskacími písmeny doplňovat fermany. Uspěla jsem, od 1. ledna 1979 jsem byla přijata,“ vzpomíná na dobu před 33 lety.
„….a vyzvedla jste si volňásky na představení….“
„…a koupila jsem si první předplatné, pak na každou další sezónu další a další, možná nebudete věřit, ale tohle jsem si nikdy neodpustila, prostě jsem na černo nechodila.“
Janíková odhaluje tajemství toho, jak je možné, že kdysi podceňované „zájezdové“ divadlo je dnes na výsluní. Má například 8000 předplatitelů, čímž se nemůže chlubit v republice prakticky žádné jiné mnohem větší kamenné divadlo v daleko větších městech.
„Cítím kolem sebe mladý duch divadla, máme výborné dramaturgy, velmi slušný je zájem nejrenomovanějších hostujících režisérů, teď třeba J.A. Pitínského, výborný je herecký ansámbl, vedení, je tu prostě něco jako genius loci Slováckého divadla…“
Janíková se „odebrala“ koncem září 2009 dýchat vzduch mimo divadlo a dala prostor mladším. Od 9.prosince loňského roku je ovšem na naprosto nečekaném záskoku za nemocnou, naštěstí už se uzdravující kolegyni. Koncem ledna tedy odejde podruhé.
„Ale nikoliv na dobro, i když v dobrém. Zase se vrátím k tomu, nač jsem se s chutí vrhla po prvním odchodu po třiceti letech. Dělám uvaděčku i šatnářku při dopoledních představeních. Pro seniory, školáky i předškoláky. Zvláště s těmi je tahle práce dokonalá,“ usmívá se tajemnice trošičku tajemně. „Víte, když v tomhle divadle děláte přes třicet let, tak jenom tak nemůžete zavřít dveře a nevracet se...“ Tak uvidíme, kolik těch tajemnických come backů ještě bude….Kolik návratů dámu, která má Slovácké divadlo v srdci a je jeho srdcem, ještě čeká….
