„Moje první dobrodružná cesta byla pěší,“ vzpomíná na dobu, kdy byl malý šestiletý špunt. Aniž by o tom okolí vědělo, vydal se v šesti letech na šestikilometrovou trasu k babičce, přišel za tmy, ale přišel a dodnes na první cestovatelský zážitek vzpomíná.
Jak rostl, hltal knihy Friče, Batličky, Flose, Zikmunda a Hanzelky i mnohých dalších, cestovatelské drápky dostávaly osobité klukovské ostří. Pěkně po svých si pak zkoušel výdrž třeba na tatranských Rysech. „Cestu na Lomnický štít mi zhatil přísný člen Horské služby, který mne zahnal dolů,“ vybavuje si jinošské časy.
Nejen po svých, ale také na malých motocyklech, to byly časem zajímavě realizované cestovatelské tužby. Dokonce začal vyrábět vlastní minimotocykly, a to už byl jen skok k tomu, vyzkoušet je v podmínkách hodně extrémních. A hlavně Holíka a jeho potomky, syna i dceru, začaly lákat výšky. Pěšky, ale také na zmíněných ministrojích.
„Začalo to někdy v roce 1999 Červenohorským sedlem, to je ve výšce 1 013metrů, na Praděd jsme samozřejmě chtěli také, jenže nás odradil zákaz vjezdu.“ Za rok si pak dali „větší sousto“, slovenskou Královu holu zdolali až na vrchol, tedy do výše 1 947 metrů.
A s jídlem rostla chuť. Výškový rekord z roku 2001 už byl na malých motorkách úctyhodný, vyjely do výše 2 571 metru. Holík zdolal Edelwesspitz pod alpským Grossglocknerem.
Mezitím si muž z Březůvek dával pro zpestření souboje s horskými vrcholy pěšky a navíc zkoušel, co vydrží minimotorky na dálkových jízdách. Podíval se třeba za polární kruh.
„Moje nejvyšší dosažená výška na motocyklu je 4 100 metrů nad mořem, konkrétně chata Prijut 11 na úbočí Elbrusu z roku 2007. Pěšky jsem zatím vyšplhal nejvýše za dva roky nato, západní vrchol Elbrusu měří 5 642 metrů,“ vysvětluje Holík. Terén, který je na vyhaslé sopce, už motocykl zvládnout nemůže.
Potom se mimo jiné ještě v roce 2010 vydal pěšky úspěšně pokořit Mont Blanc, alpský velikán, nejvyšší evropská hora, měří 4 810 metrů. Letos je na programu také po svých Matterhorn, tedy 4 472 metrů vysoká hora v Alpách.
„Jde to se mnou z kopce,“ směje se horal. Že by zanevřel na minimotocykly? Ani náhodou.
Rekord v sedle by rád překonal příští rok, vlastníma rukama chce postavit nový malý stroj. Hodlá projet pamírský trak v Tadžigistánu. Zhruba 12 000 kilometrů. „Část pojedeme ve výšce 4 000 metrů nad mořem,“ plánuje. Nejvyšší bod trasy měří 4 655 metrů. „Ale chceme si při té příležitosti vyjet i nad pět kilometrů,“ doufá.
V chlapských letech má plány, možná sny. Uvidí se. Není toho málo. Není to lehké, ale není to nereálné. „Na vlastní motorce bych rád projel průsmyk Khardung La v Himalájích, ten je 5 578 metrů nad mořskou hladinou, chci vylézt na Acocanguu, nejvyšší horu západní polokoule, to je 6 962 metrů a dojít pěšky na Severní pól,“ nastiňuje věci příští.
Třeba o tom napíše ve svých dalších knihách, tři mu už vyšly, další tři je budou následovat.
