Počet budek i veřejných automatů například na poštách rychle klesá. „Nevím, proč tu budky ještě jsou, možná pro staré lidi, kteří nemají telefon, ale přece je i spousta mobilů speciálně pro seniory, měla bych velký problém z budky vůbec zavolat,“ ptá se a zároveň shrnuje pohled mladé generace studentka zlínské univerzity Žaneta.
Originální pohled nabízí starosta Březolup Petr Kukla. „V obci nám ještě zůstaly dvě budky. Jednu z nich mívám často na očích, už tam opravdu nikoho z našich lidí nevídávám. A co je zajímavé, jak tak zvolna upadají v zapomnění, už si jich nevšímají ani dříve hodně „pilní“ vandalové,“ usmívá se první muž obce.
Telefonních budek rychle ubývá třeba v centru Zlína, jejich opodstatnění klesá. „Ale ještě než je zasuneme do historie, vzpomeňme si, jak byly kdysi cenné, telefon neměl doma téměř nikdo a byl to vlastně jeden z mála bezpečných komunikačních prostředků, jak se dovolat třeba k lékaři nebo k příbuzným,“ vzpomíná Zlíňan Jaroslav Blažek. Navíc si prý u budky coby orientačního bodu u zdejšího parku dával pravidelně rande s budoucí manželkou…
Jestliže se před pár lety telefonní budky v kraji počítaly na tisíce, dnes jsou spíše v řádech stovek. Během desetiletí prošly svým specifickým vývojem. Kdo si ale dnes vzpomene například na stylové dřevěné budky z šedesátých let?
„Já tedy určitě,“ hlásí se hrdě zlínský lékař a sběratel Lubomír Nečas. „Právě jednu takovou dřevěnou budku mám coby unikátní exemplář ve své sbírce telefonů a stejně tak časem nabude na zajímavosti tradiční mušle z plexiskla, ta pochází z let osmdesátých, století dvacátého,“ hýčká si sběratel své dva jedinečné doklady minulosti.
Bohatá historie telefonních budek u nás se začala psát v 80.letech 19. století, bude první desetiletí století 21. jejich labutí písní?
