„Nebo se s tím smutkem pletu?“
„Tak to tedy kardinálně, jaro je tím nejlepším životabudičem, dlouhé dny, světlo přichází brzy, tma se naopak světla bojí a chodí čím dál později. Sluníčko hladící přímo na kůži, všechno je daleko hezčí. Moje milovaná zahrádka už nabírá dech. A já taky.“
Helena Čermáková nedávno získala třetí místo na večeru, kde se udělovaly Ceny českého divadla za rok 2011 v pražském Divadle Na Vinohradech. Role „Ony“ v inscenaci Komunismus jí sedla.
„Co Vám sedá teď?“
„Samozřejmě hraji na mateřské scéně, ale taky jsem si splnila sen u sousedů na zlínské Malé scéně. Mám vlastní autorský pořad, jmenuje se prostě Setkávání a je to mé setkávání se s diváky, s klavíristou Josefem Ručkou, který mne skvěle doprovází, a hlavně s mojí celoživotní láskou…“
„Aha, takže Vás na každé představení doprovází manžel Jaroslav…“
„Kdepak, ten má momentálně coby scénograf práci v Ostravě. Myslím další celoživotní lásku. Šanson. Na Malé scéně mám svůj zmíněný pořad plný šansonů. Jmenuje se, jak řečeno, Setkávání. Zatím mne to moc baví a těší mne zájem diváků.“
„Šanson je příběh, viďte…“
„Život je příběh, pane. V šansonu cítím naplnění. Tenhle způsob vyjádření je mi hodně blízký, navíc mi se srdcem ladí básnické texty a také skvělý klavírní doprovod Josefa Ručky.“
V tu chvíli platí u pokladny. A setkání určené mimo jiné Setkávání končí. S přáním dalších setkávání. Třeba právě u stejnojmenného pořadu s báječnou herečkou, ženskou i šansoniérkou.
