Přijedete a zaujme vás hned první pohled. Místo snůšky odpadů všeho druhu, se na vás smějí sympatičtí trpaslíci, figurky všeho druhu, ale i hračky a dokonce antické sochy. Uvnitř v buňce sbírka zajímavých obrázků. Chvíli váháte, zdali jste správně, tedy ve sběrném dvoře.
„Samozřejmě, že jste na správné adrese,“ vítá návštěvu sympatická dvojice zdejších manipulantek. Paní Hana je původně prodavačka, její kolegyně Marcela pracovala ve zdravotnictví. Zaměstnání už by neměnily.
„Lidé jsou teď po zimě na začátku jara vždycky hodně pilní, práce máme jako na kostele, musím ale říci, že jsou naši zákazníci docela v pohodě,“ říká s úsměvem paní Hana. „Jsou případy, kdy se trochu diví, to je tehdy, když zjistí, že za nadměrné množství odpadu musejí zaplatit,“ vysvětluje paní Hana. „Když třeba přivezou více než pět pneumatik,“ upřesňuje.
„Teď se vozí opravdu všechno, od odřezaných větví ze zahrádek, přes keramiku, televizory, rádia, nábytek, porcelán, sošky, obrázky, ten sortiment je skutečně nepřeberný. Když se nám něco líbí, rády obohatíme zdejší sbírku. I my totiž chodíme do práce raději do pěkného prostředí, než kdyby tu bylo všechno bez ladu a skladu, to pěkné a zachovalé si prostě vystavíme,“ nechá nahlédnout do rozšiřující se unikátní sbírky úsměvných předmětů paní Marcela.
Sběrný dvůr má svá pravidla, jednotlivé druhy odpadů mají své místo, ještě než putují do třídírny ve zlínské čtvrti Louky. Zvláště v „oddělení“ elektroniky by se líbilo kutilům. Televizory nejrenomovanějších značek, vedle pak třeba gramorádia z šedesátých let, ale stále častěji také počítače a monitory.
Lidé si naštěstí na sběrné dvory i zdejší příjemnou obsluhu zvykli, divoké černé skládky na okrajích lesů už nejsou tak časté jako dříve. „Že by nám zrovna děkovali za naši práci, to tedy ne, ale ten pokrok v myšlení lidí při vyhazování nepotřebných věcí je opravdu znát,“ chválí zákazníky při rozloučení paní Hana.
