Fotbal se hraje pro diváky. Tohle ctí muž s tváří elegána filmových pláten nadevše. A v tom, že má naše nejvyšší soutěž právě v této fázi i zápasy, které vlastně o ničem nerozhodují, ho docela trápí.
Do konce chybějí čtyři kola, Teplice ještě mohou za určitých okolností šilhat po Evropské lize, ale Trousilův tým?
To je právě ono, stačí se podívat do fotbalově podobných zemí, Holandska, Belgie, Rakouska. Jde jim o diváka, soutěž v závěru zatraktivňují, každý o něco hraje, je tu play off, play out, dokonce se válčí o páté místo zajišťující účast v Evropě. Podobný náboj při vší úctě naše liga nemá. Určitě by jí pomohlo zeštíhlení, šestnáct týmů je podle mne moc, některé zápasy logicky nejsou atraktivní.
Takže můžete zápas s nevyzpytatelnými Teplicemi vypustit a v sobotu v podvečer si hězky zaběhat a dokonce se opálit…
Kdepak, hraje se právě o diváka, na trávníku nám všem leží peníze, jsme profesionálové, živíme se fotbalem, za porážky je tak akorát dusno v kabině a nula na účtu. Nikdo z nás zápas nevypustí, ale jak říkám, ten vyhrocený náboj tam není.
Neříkejte mi, kapitáne, že je vám jedno, jestli skončíte sedmí nebo desátí…
Ani náhodou, první polovina tabulky by i přes některé sinusoidy v našich výkonech a výsledcích byla výbornou vizitkou.
Jak tedy na Teplice, také hrají stejně jako vy pomalu lépe venku než doma…?
Mají hrozně nebezpečné rychlé útočníky, Jindráčka a Mahmutoviče. Tohle utkání musíme hrát i dobře zezadu. Ale doma jsme sedmkrát prohráli a šestkrát vyhráli, tak bychom tu bilanci rádi pěkně zarovnali.
Už jste na jaře hrál před třemi gólmany – Filipkem, Hečou a teď i Melichárkem. Nevázne kvůli častějším změnám trochu komunikace v zadních řadách?
Neřekl bych, jsou všichni výborní, každý dokázal vychytat nulu, a to je tu ještě stejně kvalitní Ilja Matalyha. Máme mezi tyčemi opravdovou kvalitu, každý může zaskočit a to je jenom dobře.
Zápas s Teplicemi začíná na fotbalovém Městském stadionu Miroslava Valenty v Uherském Hradišti v sobotu 28. dubna v 19 hodin.
