7. příčka v často zbytečně podceňované nejvyšší soutěži České republiky je bezesporu velkým úspěchem fotbalistů, trenérů, ale určitě také hlavního sponzora Zdeňka Zemka. Je u klubu pět let, kdo si dnes vzpomene, za jak těžkých ekonomických podmínek jej přebíral…
Na hřišti ale samozřejmě hrají fotbalisté. A těm vyšel závěr stoprocentně, v Příbrami vyhráli 4:0, třemi brankami se zaskvěl Libor Došek, ten navíc ještě zahodil penaltu.
On stejně jako celý tým mohou mít z konečné sedmé příčky radost, nutno ale říci, že skvělí a věrní fandiové si v tomhle z pohledu Slovácka silně „sinusoidovém“ ročníku neužívali jenom výtečného závěru. Letos tabulkově nejlepší moravský tým měl také naprosto hluchá místa. Diváci na tribunách se často trápili jako hráči na hřišti. Jedno pozitivum je ale nepřehlédnutelné, daleko výraznější bodový zisk ze hřišť soupeřů. Slovácko tam pětkrát vyhrálo a čtyřikrát remízovalo. Mimochodem i na hřišti Liberce. A nemít golman mistra Bičík skvěle postavené tyče v poslední bitvě s Plzní, radovali by se díky téhle uplichtěné plichtě outsidera na hřišti budoucího mistra právě v Plzni.
Fotbal prostě skýtá mnoho podivuhodností. Slovácko má spoustu mladých hráčů, tým má hráčky velkou budoucnost. Takže v Uherském Hradišti a širokém okolí se teď určitě těší na finále Ligy mistrů, pak na EURO, ale na příští ligový ročník už nyní stejně tak,
