S jazykem v pravém slova smyslu to měl asi vůbec nejtěžší letošní král, ještě ne jedenáctiletý vlčnovský školák Martin Matušík. No jen zkuste držet od rána do večera v ústech růži, převalovat ji na jazyku, navíc obvládejte koně, mějte na sobě dívčí kroj a vůbec… byla to obrovská nejen jazyková šichta.
Jazyk si museli pořádně procvičit také vyvolávači z královské družiny, ti ale dostávali za své průpovídky, jimiž tradičně lákají z přítomných menší i větší částky, okamžitě odměnu. „Na krála“ se tak díky prořezaným jazykům vybrala spousta tisíc korun, netřeba ovšem počítat. Jen pro ilustraci, jedna z účastnic slavnosti nechala pro družinu rovnou pětistovku.
Jazyky ovšem během tří dnů zněly i v jiném slova smyslu, totiž v několika národních provedeních podle toho, kdo a odkud do Vlčnova dorazil. Slováků byla samozřejmě spousta a to i mezi účinkujícími či prodejci. Slyšet ale byla velmi často i němčina a k potěše místních také angličtina. A taky „vlčnovština“, ta snad nejvíce, lidé na zdejší nářečí možná o své velké slavnosti pamatují více, než kdy jindy.
No a ještě jednou jazyky. Ty mlsné si tentokrát přišly na své. Lákaly místní i slovenské speciality v podobě vynikajících sýrů, placky z bramborového těsta s povidly a mákem, domácí rybízová marmeláda nebo třeba do dálky vonící krkovička na roštu.
A jazyk z Vlčnova už naposledy. Nedělní program pomalu končil, ke svému domovu si to šinuli dva starší pánové v krojích. Aniž by je k tomu někdo nutil, dali se do zpěvu krásných slováckých písniček. Jen tak,před svými domy, zcela spontánně… A prý za rok nashledanou. Tak to tedy v každém případě…
