Trojice otrokovických hasičů Jiří Jahoda, Zdeněk Vašát a Richard Zezula vyrazila do hořících porostů v pátek v poledne, vystřídání se dočkali druhý den v sedm ráno, navíc na své základně ještě v sobotu odpoledne pokračovali v plnění pohotovostní služby. Žádné okázalé hrdinství nedávali najevo.
„Já jsem vozil vodu, práce bylo hodně, ale v přímém nasazení byli kolegové,“ říká nejstarší z nich Zdeněk Vašát. „Hned, když jsme dorazili na místo, byl nám dán rozkaz uchránit za každou cenu ubytovací středisko Littner,“ vzpomíná už v klidu na otrokovické stanici Richard Zezula. Hasiči v totálně zakouřeném prostředí rozvinuli hadice, ale situace se zdála být neudržitelná.
„Vítr valil plameny a kouř jakoby přímo směrem na základnu, bylo to hodně náročné,“ vzpomíná po pár hodinách nejmladší z trojice Jiří Jahoda. „Možná nám v pravou chvíli přišel na pomoc náš patron,svatý Florian,“ myslí si velitel družstva Richard Zezula. „Ba ne, museli jsme se spolehnout na koordinaci vlastních sil, ale je pravda, že vítr na poslední chvíli změnil směr a povedlo se nám oheň dostat pod kontrolu,“ vybavuje si opravdu horké chvíle.
Únavu po probdělé noci a po vyčerpávajícím boji s ohněm cítil i velitel celé zlínské mezikrajské pomoci Radek Polášek. Skromně odmítal slova chvály na svoji adresu. „Víte, hodně nám pomohli lesáci, to se moc neví, ale jejich rychlé průžezy, to byla také velmi důležitá věc,“ vrací se k největšímu lesnímu požáru posledních deseti let zajímavým postřehem muž, který velel v loňském roce i likvidaci neskutečně obřího řádění plamenů a kouře v Chropyni.
