Jako třeba Jan Ginter z Valašských Klobouk. Přes týden pracovně zaneprázdněný, v sobotu nabitý nutkáním ukázat okolí, že rostou. „Letos opravdu musíte umět hledat, poslední úlovky krásných pravých hřibů i hřibů kovářů, jak u nás pod Královcem říkáme, synáků, mám z minulé soboty, uvidíme, co přinese tento víkend,“ říká mladý muž.. Nedá dopustit například na guláš či falešnou držkovou polévku z růžovek, stejně jako na obalované pravé hřiby i vynikající omáčky.
„Garantuji Vám, že když tentokrát vezmu sousedy, nenajdou kromě pár oschlých hub nic, já přijdu s plným košíkem pravých zdravých hřibů,“ hází Ginter rukavici ostatním znalcům.
Na druhé straně Zlínského kraje ji rád zvedá Karel Kellner, který jako čerstvý důchodce houbaří na Koryčansku, kdy se mu zachce. „Zatím je hříbků jen pár, z holubinek připravuje manželka na kmíně jedinečné chipsy, nůši na praváky zatím na rozdíl od předešlých let nemám, ale jsme pořád teprve na začátku,“ chlácholí amatérský mykolog podobně postižené.
Meteorologové slibují nadále horké teploty a pokud déšť, pak spíše v podobě letních bouřek. Není to pro milovníky hnědých klobouků a pevných nožek ideální stav. „Našemu dědovi to ale nevadí,“ naráží na Kellnerovy houbařské výkony jeho vnuk Vilém. „Kdyby nerostly, tak si děda hřiby snad vyčaruje,“ dokumentuje jedenáctiletý kluk výkonnost svého předka.
