Houbaři v úzkých. Tak zlý rok nepamatujeme

Sucho, sucho a zase sucho. To je teď permanentní trauma početných houbařů na východě Moravy. Náladu jim nezlepšily ani dešťové kapky posledních dnů.

Nic, nic a nic. Jsme v lese nejméně dvakrát týdně, ale vracím se pokaždé víc a víc zklamaný,“ popisuje marnost letošního léta v lesích východu Moravy Vladimír Novotný z Mykologického kroužku Nivnice. Podhoubí podle něj vyschlo a náprava není nablízku.

Z druhého konce Uherskohradišťska jdou podobné zprávy od Aleny Filípkové, ženy, která „mužům s košíky v Chřibech vládne,“ coby šéfka Mykologického klubu na Salaši.“Snažím se hledat kolem potůčků, ale už ani tam neroste prakticky nic,“ popisuje smutně.

Novotný jako slabou útechu moravským milovníkům plných košíků přidává i čerstvou zkušenost ze Slovenska. „Jezdím na Oravu dvakrát ročně, zpravidla se tam bez přehánění dají pravé hřiby nosit v nůších, tentokrát platí opět prázdné: nic, nic, nic.

Luděk Hřib, předseda Hřibařského spolku z Francovy Lhoty, přidává noty do obehrané písničky: „Ani u nás nenacházíme prakticky vůbec nic, kuřátko je ceněnou relikvií, holoubek pak zázrak,“ prokazuje, jakou mizerii musejí houbaři v letošním červenci snášet.

Houbaři ale rozhodně nevěší hlavy. Deště posledních desítek hodin jim přeci jen dávají naději. „Zkusím zítra osvědčená místa nedaleko Hory svatého Klimenta mezi Koryčany a Vřesovicemi, věřím, že se schované houby přeci jen ukážou,“ doufá další známý moravský mykolog Karel Kellner z Kyjova.

Za úlovky se letos musí do Čech, houby, třeba lišky, kozáky i první pravé hřiby rostou na Šumavě, v okolí Mladé Boleslavi a postupně míří na východ.

U nás na Vysočině právě začínají růst kozáky,“ posílá víru svým kolegům na východ České republiky Jiří Burel, šéf amatérských mykologů v Jihlavě.