Sedmapadesátiletý věčný kluk Jarda ze zlínské čtvrti Letná, kde bydlí u sestry, je firgurkou, kterou zná v Baťově městě každý. Když má dobrou náladu, dá se s Vámi do řeči a nechá se vyfotit se svým věčným „Véčkem“ na znamení vítězství.
Čistý, docela upravený, hůře slyšící, ale vstřícný. „Městu pomáhám už 37 let, ráno začínám po osmé hodině, končím v osm devět večer,“ představuje svoji orginální pracovní dobu.
V žádném zaměstnaneckém poměru samozřejmě není. To mu ale nebrání v nejrůznějších aktivitách. Vynáší koše, třídí odpad, doručí drobnější zásilky i peněžní částky.
„Nikdy jsem netratil ani korunu, všechno zvládnu a rád,“ říká svérázný muž, jehož nejčastěji naleznete v centru města, ale zdaleka nejen tam.
„Jarda je zlatý, třídí sběr, postará se o krabice, přenese dopisy na poštu, je na něho absolutní spolehnutí,“ mluví společnou řečí prodavačky z řady provozoven ve zlínské Školní ulici. „Jarda je vděčný za pochvalu, za pamlsek, třeba za kousek dobrého salámu s voňavým párkem,“ usmívá se jedna z žen a už se těší, až se Jarda objeví.
„Víte, patří to ke koloritu města, ani si to něuvědomujeme, ale když se třeba kvůli nemoci pár dnů neobjeví, je nám docela smutno, něco tu prostě chybí,“ dodává další mladá prodavačka.
„Všimla jsem si pána, který neuvěřitelným tempem vyprazdňoval odpadkové koše, šlo mu to, byl jako dobře promazaný stroj. Když jsem se dozvěděla, že to dělá bez nároku na odměnu, docela jsem Zlíňákům záviděla,“ říká paní Jana z Trutnova, která se v rámci dovolené podívala i do Zlína a Jarda jí připravil docela nevšední zážitek…
