„Dva paviáni pláštíkoví a dva makakové červenolící se zabydleli v prostorných klecích a hned první den předváděli veselé kousky návštěvníkům zahrady,“ konstatovala Šnajdarová.
Paviány Ctirada a Bakata dopravilo do Kroměříže auto ze Zoo Liberec. Obě zvířata našla zázemí v kleci po paviánu Bohoušovi, který uhynul loni v prosinci. Makakové Krištof a Mikina doputovali ze Zoo Hodonín a osídlili hned vedlejší klec.
V liberecké zoo, odkud pocházejí nejen Ctirad a Bakat, ale jako mládě byl odsud přivezený i jejich předchůdce Bohouš, se chová nejpočetnější skupina paviánů pláštíkových v Česku. Ctirad a Bakat jsou sourozenci, zhruba stejně staří – oba se narodili v roce 2006 a mají společného otce. V liberecké zoo žili ve velké skupině paviánů.
Makakové – třináctiletý Krištof a jedenáctiletá Mikina – pocházejí z hodonínské zoo, kam přišli v roce 2003 ze Zoo Olomouc. Jejich původní chovatelka je vybavila podrobným soupisem jejich zvyklostí a oblíbených jídel. „Takže o tomto páru například víme, že si jídlo rádi namáčejí do vody a že je lepší rozmístit krmení na více míst, protože Krištof není gentleman a Mikinu nepustí k jídlu dřív, dokud se sám nenažere,“ podotkl nový chovatel zvířat Bronislav Papež.
Pavián pláštíkový je zapsán na Červeném seznamu ohrožených zvířat. Původním domovem těchto opic jsou skalnaté hory východní Etiopie, severního Somálska, Súdánu a Arabského poloostrova. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Žijí v tlupě, která může mít až 100 členů, kde vládne neomezeně vůdčí samec. Má takovou autoritu, že může pouhým pohledem, gestem či hlasovým projevem ukončit i rvačku podřízených samců. Každý ze samců má svůj vlastní harém samic (až deset), které si vybírá už jako mladé a sám si je vychová. Paviáni mají na 60 dorozumívacích zvuků. Jsou velmi odvážní a málokoho se zaleknou. Jejich krátké končetiny jsou uzpůsobené spíše k pobytu na zemi, šplhat umějí, ale nejsou příliš obratní, na zemi se pohybují daleko rychleji. V zajetí se mohou dožít až 37 let.
Makak červenolící je primát, který dokáže volně žít i v podmínkách mírného podnebného pásu, s nimiž je spojen i zimní život na sněhu. Zvíře žije v Japonsku, je schopné odolávat chladným zimám plných sněhu i mrazivým teplotám. Při hledání potravy se dokáže prohrabat až 1,5 metru silnou vrstvou sněhu. Makakové jsou neobyčejně vynalézaví a rychle si osvojují nové způsoby chování, pokud poznají a pochopí, že je to pro ně užitečné. Tlupy makaků mohou čítat 500 až 600 jedinců, kde existuje dělení na vůdce, sluhy či členy stáda. V zajetí se makak červenolící dožívá asi 20 let.
„Celé generace nejen kroměřížských obyvatel považují za samozřejmé, že k procházkám v Podzámecké zahradě patří i návštěva zookoutku, kde vždy dominoval pavián. Věříme, že noví paviáni i makakové si opět získají srdce i přízeň lidí,“ dodal Papež.
