„Vyrážím do lesa, mám oblíbená místa nedaleko lukovského hradu, s prázdnou se vrátit nesmím, to by mi vnuk Adam neodpustil,“ tvrdil v sobotu ráno Rudolf Pavlíček z Lukova, který coby znalec patří k nejúspěšnějším. „Ve středu jsem přinesl 160 praváků, lokalitu blíže samozřejmě neprozradím, to je soukromé tajemství,“ vyzývá do souboje méně znalé.
„Taky na Držkové rostou ve velkém,“ přidává se tamní chalupář Milan Kalus. Ani on ale nechce oblíbená místa prozradit. „Myslím ale, že najde každý, třeba v menším množství, ale hub je pořád dostatek,“ dává naději i svátečním milovníkům lesa.
K nim patří třeba Zlíňanka Hana Rozkošná. „Já mám své oblíbené místo kousek nad Rackovou, klidně se jen kochám, parádní až kýčovitě krásné jsou husté porosty červených muchomůrek, je to jako z pohádky,“ vysvětluje fakt, že procházka podzimním lesem s barevným listím může být i estetickým zážitkem.
Po desítkách sbírá v chřibských lesích pravé hřiby i Karel Kellner, do lesa vyráží s přítelem Ladislavem Jelínkem, přímo houbařským vědcem-amatérem. „Pořád je na houby přímo skvělý čas,“ tvrdí unisono.
Na méně znalé houbaře ale nečekají jen pravé hřiby, v lesích teď hojně rostou třeba klouzky, tu a tam ještě nacházejí mistři oboru bedle, nejcennější jsou ovšem hřiby dubové. „Nerostou jenom pod duby, spoustu jich najdete v listí také pod habry či buky,“ doplňuje Kellner, jemuž přezdívají Lesů král.
