Motýlů nočních, možná spíše můr, ale každopádně jde o opravdový unikát. „Lidé se sem chodí dívat, co že to máme za nový přírůstek,“ ukazuje pan Ivo v improvizované kanceláři.
Jinak se ale „tempora mutant“ neboli časy mění i tady. „Ta sbírka je rarita, jinak lidé vyhazují klasiku od papíru až po vysavače, ovšem jsou daleko ostražitější než v minulosti,“ tvrdí Špendlík.
„Já dnes nesu jen staré krabice, které jsme využili při stěhování, jsem tu jednou za čtvrt roku, ale dobře si rozmyslím, co vyhazujeme, rozhodně více než před nějakými pěti lety,“ potvrzuje nové trendy paní Ivana.
„Lidé si dnes hodně rozmýšlejí, co si ještě nechají a co vyhodí, platí to třeba o nábytku, zatímco dříve tu byly k vidění jeho velmi zachovalé součásti, dnes už jen opravdu dále nevyužitelný,“ popisuje Ivo Špendlík.
Podle něho sem třeba v nedávné době mířila hodně zachovalá elektronika, od televizorů až po počítače, dnes už jen skutečně nevyužitelné a neopravitelné kusy.
„Je to jasný příznak prodlužující se ekonomické krize, ale možná také skutečnost, že lidé se svými věcmi zacházejí šetrněji a využívají je bezezbytku. Je to paradox, ale právě sběrné dvory jsou do jisté míry lakmusovým papírkem, jak že se společnosti celkově daří,“ doplňuje Špendlík, když se se zalíbením dívá na svou sbírku motýlů..
