Vzpomenete ještě, kdy Vám vyšla první kresba s humorným nádechem?
Vím to přesně, podnikové noviny společnosti Barum otiskly můj první kreslený vtip 27. dubna 1973. Od té doby je to nepřetržitý proud nápadů a kreseb, pomalu to bude 40 let.
Tomu říkám věrnost, kolik těch vtipů tak asi mohlo být?
V Barumu kolem 1 500, ale není to jediné periodikum, kde publikuji, počítám, že jinde to byla další tisícovka kreslených vtipů.
Já zase počítám, že je Vaše tvorba hodně košatější, na stěně u Vás doma kalendáře, na stole velmi vtipní, ale poněkud neveselá a ne optimistická novoročenka pro rok 2013…
Tvořím i na zakázku, kalendáře, zmíněné novoročenky, reklamní tvorba, narozeninové pozvánky, svatební oznámení, jako teď docela smutně aktuální perličku můžu uvést třeba Desatero bezpečnosti rallye v kreslené podobě…
Myslíte, že jste veselý člověk?
Ne to si vůbec nemyslím, jen odrážím realitu, vtipy, budeme-li kresbám tak říkat, jsou reflexí života kolem nás, mají sloužit nejen k pobavení, ale i k zamyšlení.
Mimochodem, kde se ty náměty, nápady berou?
Dříve se doslova valily, teď, s určitým věkem, je jich jakoby méně, múzy nechtějí líbat tak často jako dřív, ale pořád to ještě jde. Přes den absorbuji ze života, vždy a všude si poznamenám motiv, myšlenku tužkou na papír, no a večer jdu na věc, večer kreslím. Někdy to jde hladce, jindy zdaleka tak dobře ne, moje klasická guma by mohla vyprávět…
Musí mít člověk v oboru nutně vzor?
Určitě ne, každý jde svojí cestou, mně se ale vždycky líbil Miroslav Barták, ten nepotřebuje slova, to je umění, obdivuhodné. Já si texty pomáhám tak ve čtyřech případech z pěti.
Unikátní je soubor vašich novoročenek, to je vlastně jakási paměť doby, běžících roků, což je takhle vystavit?
Pokud byste věděl o výstavním místě, dejte mi vědět, nejsem v žádném případě proti.
