Obci o rozloze více než 16 kilometrů čtverečních a s 1 950 obyvateli od chvíle osamostatnění „velí“ starosta Michal Špendlík, zastupuje hnutí Starostů a nezávislých, poslední a také první „normální“ obecní volby v roce 2010 jeho uskupení vyhrálo hodně drtivě, v patnáctičlenném zastupitelstvu má jedenáct lidí.
Želechovice zůstávají dobrou adresou. Z více důvodů. Třeba pro svůj přírodní park, anebo naopak výborné dopravní spojení s krajským městem vzdáleným pár kilometrů. Navíc jako bonus zůstala i městská hromadná doprava.
„Samozřejmě, že se musíme podílet na financování DSZO, možnost městské dopravy kvitujeme docela rádi,“ říká Špendlík.
Krok vedoucí k osamostatnění vidí i po čtyřech letech jako správný. „Především jde o to, že si o svých věcech rozhodujeme sami, třeba v investicích. Prioritou jsou pro nás infrastruktura a vzdělávání. Třeba naše škola byla od 70. let notně podfinancovaná, 40 let se tu prakticky nic nerekonstruovalo. Navíc se nedávno ve vnějším plášti objevil azbest, ne v nadlimitním množství, ale reagovat musíme.“
Škola se dočká zateplení a také odstranění potenciálních škodlivých vlivů azbestu.
„Někde investují do tenisových kurtů a koupaliště, považují to za nejpodstatnější, my ne, priority jsou jasně nastaveny,“ dodává starosta, nově také člen zastupitelstva Zlínského kraje.
Kdo se vrátí v paměti letícího času o čtyři roky zpět a vybaví si bouřlivá jednání s tehdejším vedením města Zlína, z jehož náruče Želechovičtí prchali kvůli údajné nevšímavosti, může se ptát, jaké vztahy panují mezi sousedy nyní. „Velmi konstruktivní, tam, kde máme společný zájem, jdeme rychle dopředu, kde se hned neshodneme, hledáme konsensus,“ tvrdí Špendlík za souhlasného přikývnutí vedle stojícího primátora Zlína Miroslava Adámka.
A jen třeba pro oživení paměti, Želechovice samostatnost znají, k velkému tehdy Gottwaldovu byly připojeny v roce 1976.
