„Prožila jsem si muka, o telefon jsem přišla v centru města cestou do práce, z auta jsem to měla nějakých 150 metrů, přestože jsem na něj okamžitě za nějakých deset minut volala, byl hluchý. Samozřejmě jsem tam měla spoustu kontaktů, nemluvím o tom, že dotykový přístroj byl docela drahý, byla jsem skutečně jako bez ruky,“ nastiňuje příběh. Samozřejmě se nejvíce obávala, že její chvilkové nepozornosti využil zběhlý kapsář.
Telefon ovšem po pár desítkách hodin vrátila do prodejny jednoho z operátorů paní Ludmila. „Našla jsem jej ve sněhu, bylo jasné, že je zničený, vypadá, jako by se na displeji vytvořila jinovatka, ale určitě ho muselo přejet několik aut,“ ukazuje paní Ludmila telefon.
„Je to neuvěřitelné,“ směje se prodejce telefonů, „co vydržel, je prakticky funkční, jen zmíněný displej je samozřejmě zničený, ale příslušenství uvnitř včetně baterky a karty zřejmě vydrželo, data paní převedeme na novou kartu, ta stará byla logicky v obavě před zneužitím zablokovaná,“ říká prodavač.
„Vůbec mne nenapadlo, že bychom kartu nějak zneužili, naopak syn nám pomohl z karty v našem telefonu najít kontakty, na které se naposledy volalo, ale protože jsme příjemcům hovorů byli neznámí, tak jsme se nedopátrali, čí může být,“ říká poctivá nálezkyně.
„Je zajímavé, že lidé si podobné dobré činy schovávají právě na adventní čas, záleží ale na člověku, tenhle dobrý skutek by se ale asi díky dobrému srdci zmíněné paní stal i třeba na jaře,“ dodává farář Miloš Vavrečka ze Zádveřic-Rakové s tím, že v čase předvánočním se lidé k dobrým skutkům dostanou skutečně častěji než kdy jindy.
