Ne úplně všichni berou mayské varování na lehkou váhu, ale na zánik civilizace to věru nevypadá. Zlínská kartářka Simona Králová posílá k magickému datu 21. 12. 2012 uklidňující zprávu:“ Já se domnívám, že konec světa tentokrát nebude, nespoléhala bych na to, celkově dle fyziky si myslím, že to bude za sedm miliard let. Stane se tak teprve tehdy, až lidé ztratí víru dávat něco někomu jinému, to tentokrát určitě nebude.“
Zároveň ale s varovně zvednutým prstem zcela vážně říká: „Bojím se, že ve světě bude hodně násilí a sebevražd. Lidé, kteří investovali hodně peněz do různých sekt a takzvaných záchranářů zažijí těžkou deziluzi a může se to následně velmi negativně projevit na jejich frustrací poznamenaném chování.“
Stejně tak Králová uvádí příklad veřejně známé osoby ze Zlínska, která konec světa pojala se vší vážností, zásobila se například velkým množstvím trvanlivých potravin, její totožnost ale uvést z pochopitelných důvodů nechce.
Pro naprostou většinu lidí je ale zánik světa a apkolypsa něčím, co si vůbec nepřipouštějí. Čechům vlastní recese je nejčastější odpovědí na otázku, zda o konci světa třeba jen uvažují. Jisté je, že o možnosti slyšel každý.
„Kdyby měla podobná situace opravdu nastat, mám ve věci jasno. Beru si alespoň dvacet litrů čerstvě vypálené hruškovice a své nejbližší“, říká třeba Vojtěch Johaník.
„Já bych si vzala určitě jídlo, trochu alkoholu, oblečení a rozhodně mobil,“ směje se úvahám Martina Julinová.
„Pokud bych tuto možnost vůbec připustila, pak dobré jídlo, dobré pití, co nejdéle být se svou rodinou a taky vyrazit na výlet,“ přibližuje, jak by trávila poslední hodiny tohoto světa Jana Mádrová.
„Můj kolega říká, koupil jsem si dvě paštiky a uvidím, co bude,“ dává úsměvné razítko na to, že svět asi hned tak neskončí, Petr Skalička.
Naprosto většinový názor pak stvrzuje Jan Macharáček: „Prostě konci světa nevěřím, už kvůli tak krásným věcem, jako jsou vánoční svátky.“
