Těsně předtím, než si poprvé zahrál Zorbu na scéně, kde kdysi coby mladičký „junák“ Junák po absolutoriu brněnské JAMU jednu sezónu působil, oslavil chlapské 61. narozeniny. Drží se ve skvělé kondici, srší zdravím fyzickým i myšlenkovým a když se rozpovídá, máte pocit, že jste právě vstoupili do laviny názorů, vzpomínek i příprav na Vánoce, z níž bude těžké dobrovolně vyskočit.
Proč jste právě ze zlínského divadla po jediné sezóně, tuším v roce 1974, odešel do Brna?
To mělo více důvodů, cítil jsem se tu skvěle, tehdejší zlínská scéna měla vynikající zvuk, jenže zasvištělo laso z Brna a při vší úctě k městu, kde teď moc rád hostuji, jsem cítil, že je to přestup do první ligy. Ale do jisté míry jsem váhal. Tehdy se objevil ctěný Stanislav Tříska a řekl, ať beru, tak jsem bral.
Brno je první liga, ale Praha pro herce extraliga, co si budeme povídat, film, rozhlas, televize, dabing… Nenapadlo Vás někdy zakotvit v matičce více než stověžaté třeba po vzoru Miroslava Donutila?
Napadne vás všelicos, ano Praha je úžasné město, ale pro mne tak na tři dny. Pane, já jsem měl nabídky, jenže já jsem Moravák, tak to cítím, mám hluboké moravské kořeny ze Starého Města a Kroměříže. Víte, Moraváci jsou dobří lidé, a kde jsou dobří lidé, tam jsem já.
Jak moc máte rád plné sály, jako třeba teď na Zorbovi nebo u vás na mateřské scéně u Mrštíků?
Mě hrozně baví lidi, baví mě jim sloužit, klidně bych byl panským kočím, majordomem, sloužit, nepodlézat. Plno míváme, chválapánubohu v Brně, ve Zlíně zatím taky. Víte herec nemůže hrát někde v parku, sochař, malíř, ti mají rádi tvůrčí samotu, já ne, já musím mít kontakt s lidmi, hrát pro ně, cítit je.
Když se zastavíme i u jiného hraní, prý Vás docela bere fotbal?
Jasně, mám tu čest být v Bolkově jedenáctce, s takovými hvězdami minulosti jako je Karel Kroupa, Kamil Brabenec, Jiří Daler, Áda Pospíšil a spousta dalších. Já jsem, pane, takový trochu jiný fotbalista, první poločas jdu tam a druhý zase zpátky, ale přítomnost kamarádů si moc užívám.
Vánoce si taky užíváte?
To si pište. Léta to byla absolutní klasika, s Erikem Pardusem, který mi tedy bude chybět do konce mého života, toho jsem měl moc rád, jsme si vždycky obešli na Štědrý den vánoční trhy, tu grog, tu punč, tu svařák, v jednu hodinu jsme už byli pěkně načatí. Ale šel jsem na to chytře, už jsem měl všechno připraveno, takže šup do pelíšku, ve tři vstyk, sprcha a byl jsem jak ryba. Irenka, tedy moje žena, přišla zpravidla z práce až v půl sedmé.. a Vánoce se rozjely. Letos je poprvé doma, tak jsem zvědav, jestli nedostanou vánoční svátky nějakou jinou tvář.
Ještě k Zorbovi, to byl divákům tady ve Zlíně skvělý předvánoční dárek, zatím vypadají spokojeně, co říkáte?
Vypadají a snad budou vypadat i v novém roce. Kritiku na mé hraní obstarává dcera, je-li ona zatím spokojena, pak je to dobré znamení, nikdy mne totiž nešetří…
