Nikol pocházela z Roštína, tam, stejně jako na pracovišti v kroměřížské nemocnici, kde působila jako porodní asistentka, ji měli rádi a smrti třiadvacetileté dívky na pohřbu litovali se slazami v očích.
Místo tragédie teď zasypali lidé hračkami a vpomínkovými předměty.
„Příjemná, usměvavá, moc hezká a milá, ještě nedávno jsem ji viděl na zahradě,“ vzpomínal starší soused z Roštína.
„Před časem jsme spolu chodili, měla ráda diskotéky, milovala tanec, byla veselá a plná života a teď je mrtvá, to snad není možné,“ zalitoval kamarád Aleš.
Obradní síň kroměřížského hřbitova byla doslova přeplněna lidmi, všude vládla velmi napjatá, ponurá atmosféra. „Nemám slov,“ nechtěl dál hovořit další ze známých Nikol.
„Všichni ji znali jako příjemnou, milou dívku, každému ochotně pomohla, byla tak ráda na světě, v práci mohla sloužit jako příklad ostatním,“ zavzpomínala známá z kroměřížské nemocnice.
Na průčelí zdravotnického zařízení teď visí jako důkaz smutku a zmaru černá vlajka.
