Muž, který se rád směje: Tisící duel Petra Lešky v extralize

Titulek téměř parafrázuje jedinečný román Victora Huga. Ten je ovšem zasazen hluboko do historie, zatímco centr zlínského hokejového klubu PSG Petr Leška, tedy muž, který se rád směje na ledě i mimo něj, žije navýsost současností. Třeba pátečním 1000. extraligovým utkáním v kariéře.

Hraje se v pátek od čtvrt na šest proti Litvínovu. Pro Lešku možná osudový tým, právě z něj odcházel jeho otec do tehdejšího Gottwaldova po polovině sedmdesátých let minulého století a k hokejové výstroji přiřadil naštěstí i malého Petra, který se tak logicky považuje za Zlíňáka Dřevnicí téměř křtěného. Za první tým Zlína nastoupil poprvé v sezóně 1995-96.

Pokud mne paměť neklame, bylo to proti Slavii,“ říká na tiskové konferenci, kde čelí desítkám obligátních sportovně novinářských otázek stejně precizně jako řešení těch nejzapeklitějších situací na ledě. V pátek hraje tahoun zlínského týmu v extralize jubilejně potisící, krátce nakoukl do Sparty i do Plzně, hrál epizodně v Rusku i ve Švédsku, ale Zlín má jasně v srdci.

Největší zážitek? Pochopitelně titul v roce 2004, moc rád bych se toho ještě dočkal,“ říká s typickým úsměvem. 

Leška vede v sedmatřiceti tabulku produktivity aktivních hráčů extraligy, má rovných 800 kanadských bodů, v sezóně přeskočil vítkovického Ujíčka, který teď zaostává o tři bodíky. Je už čtvrtý v pořadí v absolutní historické tabulce sehraných utkání, před ním Ptáček, Peterek a Řezníček, mezi elitou s více než 900 starty i spoluhráči Melenovský, Hamrlík a Tesařík.

Petře, člověk Vás sleduje na ledě a Vy se smějete. I na ledě, nepobuřuje to protihráče?

Co Vy víte, to může být jen grimasa z únavy…

A takhle v zimě, na ulici v centru města, zachumlán v čepici a zase úsměv, sníh nesníh, mráz nemráz?

No, tak to už asi úsměv byl úplně přirozený, možná jsem si vybavil něco z dovádění svých dvou kluků, s těmi tedy je legrace, někdy až moc, až musím zvýšit hlas.

Oba hokejisté, že ano?

Oba a moc je to baví, což je dobře, na ledě nic neflákají. Těší to i dědu, mého otce, taky bývalého hokejistu.

Všiml jsem si v téhle sezóně „leškovky“, naprosto originální přihrávky na gól o zadní mantinel, to je tedy originální věc.

Pořád v naší lajně s Martinem Hamrlíkem a Jardou Balaštíkem ale i dalšími kluky vymýšlíme improvizace a kulišárny, hokej musí bavit. Diváky i nás.

Jak ten hokejový rod, tedy dědu, Vás a dva kluky zvládá manželka?

Ta tu hokejománii bere v pohodě, na zimáku je taky často, je to pro ní samozřejmost, ostatně, co jí zbývá (široký úsměv).

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x