Díla pocházejí ze sbírek pořádajícího Muzea Kroměřížska a výstava potrvá do 7. dubna.
Výhradně ze sbírek muzea je představena tvorba umělců, kteří se narodili, nebo po určitou dobu působili v Kroměříži a jejichž díla vytvořená v období mezi 20. až 60. lety 20. století byla získána do muzejních sbírek darem, popřípadě koupí. Na výstavě jsou svými pracemi zastoupeni umělci, jejichž význam přesáhl hranice regionu – například malíř a grafik Max Švabinský nebo malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce mozaik Antonín Marek Machourek, dále pak Adolf Heller, František Vrobel, Marcel Krasický, Karel Minář, Eduard Světlík, František Josef Kraus, Oldřich Zezula, Karel Toman a Vladimír Škranc.
„Výstavu otevírají práce kroměřížského rodáka, malíře, grafika, profesora a rektora Akademie výtvarných umění v Praze Maxe Švabinského. Je autorem řady olejů a grafických listů, ale i monumentálních forem (mozaiky, vitráže), zabýval se i grafikou poštovních známek nebo bankovek,“ podotkla Horáčková. Švabinský byl v roce 1923 jmenován Čestným občanem města Kroměříže, o deset let později mu byla na rodném domě v Jánské ulici odhalena pamětní deska a jeho jménem byla nazvána jedna z místních ulic. S mimořádným ohlasem se setkala například i výstava Životní dílo, která ve se ve městě konala v roce 1973 v rámci takzvaného Švabinského roku. Expozici tehdy vidělo 90 tisíc návštěvníků.
Adolf Heller byl krajinář, figuralista i autor kostelních obrazů. V Kroměříži působil od roku 1921 jako profesor kreslení na reálném gymnáziu, v letech 1925-1928 na gymnáziu arcibiskupském. Za svého pobytu ve městě maloval především místní motivy, pro kostel svatého Mořice vytvořil oltářní plátno s vyobrazením svatého Josefa.
Další z autorů, František Vrobel, byl malíř, ilustrátor, pedagog, autor akvarelů, kreseb a knižní grafiky. Jako profesor kreslení působil od roku 1927 v kroměřížském učitelském ústavu. Věnoval se především knižní ilustraci – je autorem více jak sta ilustrací pro dětské knihy a školní učebnice, ale i k Erbenově Kytici, Máchově Máji, Babičce Boženy Němcové, ke knihám Jindřicha Spáčila a k mnoha regionálním tiskům. Zemřel v Kroměříži, kde má čestný hrob na místním hřbitově. Pamětní desku na jeho dům v Kollárově ulici pořídil Klub přátel umění v Kroměříži v roce 1963. Čestným občanem města byl jmenován in memoriam v roce 1992.
Malíř, grafik, autor ex libris a rodák z nedalekých Kvasic Marcel Krasický se ve své tvorbě zaměřil zprvu na figurální a krajinářské motivy, později expresivně ztvárňoval především krajinu Hané, snažil se i o zachycení mizejícího hanáckého folkloru. Po druhé světové válce maloval například obrazy s partyzánskou tematikou. Samostatně vystavoval v Kroměříži již v roce 1929, řadu let se přátelil se spisovatelem Jindřichem Spáčilem.
Kroměřížský rodák Karel Minář, malíř a grafik, sochař, ilustrátor a autor knižních značek nejraději ztvárňoval koně či venkovskou krajinu Podkarpatské Rusi, Valašska nebo moravského Slovácka. V roce 2001 byla na Minářův rodný dům v Jánské ulici umístěna pamětní deska.
Eduard Světlík byl především krajinářem, od konce 30. let se zaměřil také na městská zátiší a figurální náměty, na konci 50. let 20. století se věnoval tématům podřizujícím se tehdejší společenské objednávce. Ze Světlíkových prací s motivy Kroměříže jsou známé například Domy na Riegrově náměstí, Husovo náměstí nebo Hulínská silnice.
František Josef Kraus od roku 1934 vyučoval výtvarné obory na reálném gymnáziu v Kroměříži. Kulturní prostředí města jej pohltilo. Spolupráce se spisovatelem Jindřichem Spáčilem vyústila v roce 1935 ve vydání tisku Jaro v Podzámecké zahradě kroměřížské, který Kraus doprovodil jemnými kresbami. Kraus také připravoval pozvánky pro Šibřinky Sokola, přispíval ilustracemi do časopisů, jako výtvarník a režisér spolupracoval s místním ochotnickým divadlem. V roce 1939 vytvořil soubor pohlednic s kroměřížskou tematikou. V roce 1939 byl přizván jako asistent restaurátora Františka Petra k restaurování obrazů starých mistrů ze sbírek kroměřížské zámecké galerie.
Oldřich Zezula pocházel z Rataj u Kroměříže. V roce 1934 začal učit v Kroměříži kreslení na reálném gymnáziu. Pokud se týká jeho zpracování kroměřížských motivů, ztvárnil například kostel svatého Jana Křtitele, zimní Ztracenou ulici, Velké náměstí a další.
Antonín Marek Machourek byl rodákem z Nítkovic u Kroměříže a byl jedním z posledních žáků Maxe Švabinského. V roce1937 vystavoval na světové výstavě v Paříži, spolupracoval také na realizaci mozaik na Staroměstské radnici podle návrhu Mikoláše Alše a v Památníku národního osvobození na Vítkově podle kartonů Maxe Švabinského. V roce1945 získal od francouzské vlády stipendium na pařížské Beaux Arts a po roce 1948 již ve Francii zůstal, aby o deset let později přijal pozvání velmistra řádu Panny Marie Milosrdné ve španělském klášteře Poio, kde vytvořil řadu realizací a založil mozaikářskou školu. Jeho mozaiky zdobí objekty ve Španělsku, Francii nebo Portoriku, vystavoval i v Japonsku, USA, Rakousku, Itálii Velké Británii, Austrálii a je zastoupen v uměleckých sbírkách po celém světě. „Zemřel v Paříži, ale pochován byl podle svého výslovného přání na kroměřížském hřbitově,“ doplnila Horáčková.
Karel Toman působil v Kroměříži, kde se věnoval především krajinomalbě a zachycení kroměřížských motivů. Jeho práce byly v Kroměříži vystaveny například v roce 1992 v rámci kolektivní výstavy nazvané Ohlednutí.
„Výstavu uzavírá nejmladší z celé skupiny, malíř, grafik a pedagog Vladimír Škranc, který žil v Kroměříži od roku 1924. Věnoval se malbě, zejména figurální, později ztvárňoval především Kroměříž. Navrhl a realizoval sgrafita a vitráže po celé Moravě. Na Riegrově náměstí, na domě, ve kterém dlouhá léta žil, mu byla v roce 2002 odhalena pamětní deska,“ dodala Horáčková.
