Už dva roky jezdí o víkendech dálkovou linku Luhačovice – Praha, za víkend ji zpravidla zvládne dvakrát. „Jiní relaxují na motorce, já miluju autobusy, tahle krásná velká auta,“ směje se na autobusovém nádraží v Luhačovicích v dokonale padnoucí uniformě u svého parádně „vypulírovaného“ autobusu.
Letošní zima byla v lednu a únoru hodně sněhová a mrazivá. „Samozřejmě, že to bylo znát i na mé lince, nějakou zvlášť těžkou chvíli jsem nezažil, jde o to dobře se připravit, sledovat předpověď počasí a dokonale se vždycky na jízdu vyspat a optimisticky naladit,“ podotýká.
Svého koníčka má opravdu dokonale osedlaného a kdyby se s ním musel rozloučit, hodně by ho to mrzelo. „Kdyby mi někdo z jakéhokoliv důvodu sebral diplom z brněnské právnické fakulty, bylo by to krajně nepříjemné, ale pokud bych přišel o řidičské oprávnění na autobus, to by mne sebralo daleko více,“ popisuje, jak hluboko s řízením autobusu i víkendovým kontaktem se spokojenými cestujícími už stačil srůst.
Navíc prý platí, že každá koruna dobrá. „To jistě, nejezdím o víkendech zadarmo, ale pro peníze to určitě nedělám,“ říká, když s evidentním zalíbením nasedá za volant autobusu a před více než třísetkilometrovou štrekou se loučí přátelským pokynutím.
