Za okny návrat paní Zimy, ale kalendář si stejně nedá říct, jak se chystáte na jaro?
Jak jinak, než jarním úklidem. Je to na nás jako iniciátorovi, ale hlavně na lidech. Kdo chtěl, už má doma velký pytel z umělé hmoty a šup tam s nepotřebným starým harampádím. Chystáme svoz zdarma, čistota má být věcí každého.
A jak se dívám, chystáte na středu 20. března také Den otevřených dveří u vás na radnici…
Už jsme to vyzkoušeli před týdnem, zájem byl, teď by ale mohl být ještě větší. Lidé si mohou prohlédnout vše, obřadní síň, všechny kanceláře včetně mojí. Mohou toho ale vidět daleko více, třeba, jak se vydávají občanské průkazy, řidičáky, pasy, mimochodem mohou si klidně na počítači vyzkoušet, jak by uspěli třeba v testu v autoškole. Úřad je tu pro ně a musí to být znát, žijí tu s námi od narození až třeba do doby, kdy si jejich příbuzní vyzvednou úmrtní oznámení. Tak to má být a snad i je.
Jaký bude u vás ve městě chod věcí investičních?
Řekl bych, že docela pestrý, uspěli jsme v mnoha žádostech o dotace. Chceme zateplit Dům dětí a mládeže, školu, polikliniku, osvětlit přechody, postavíme či lépe zrekonstruujeme taky dům pro volnočasové aktivity mládeže, je lepší se bavit, hrát si, než si zvykat na alkohol, cigarety či drogy. Zařízení bude sloužit všem s akcentem na mladé, kteří mají tendenci sklouzávat na šikmou plochu.
Ve městech Zlínského kraje ubývá lidí, jak je to ve Valašských Kloboukách?
Nejsme výjimkou, ale není to nijak tristní, když jsem v roce 1998 nastupoval, žilo nás tu 5 200, dnes asi o 120 lidí méně. Má to jeden důvod, nejsou tu ideální pracovní příležitosti, ale troufám si říci, že ve sféře občanských služeb či zdravotního zabezpečení jsme na úrovni slušného okresního města.
Takže, mají lidé vztah ke svému městu?
To určitě ano, není to ale tak, že bychom jim mohli bránit v rozletu, samozřejmě mnozí mladí studují, uplatnění nacházejí mimo město, mimo region. I v zahraničí. Ale jedna věc mne těší. Pomocí facebooku a webových stránek města prakticky denně komunikujeme s rodáky z celého světa. Třeba z Nového Zélandu, Argentiny, mnoha evropských zemí a lidé se k nám moc rádi vracejí. Mimo jiné třeba na velké kulturní akce a nejde jenom o Setkání muzikantů v Bílých Karpatech, velký festival, který si docela hýčkáme a který získává čím dál větší věhlas.
Když jdete v podvečer z práce, hlavu plnou starostí, tělo i duši unavené. Jak se srovnáváte a dostáváte do formy?
Sport, pohyb, to je můj lék, dnes večer si jdu zaběhat.
I když sněží?
Určitě, mám doma malý, ale funkční běžecký pás. (úsměv)
