Kadlecové jsou jedním z mála rodů, kde se ve fotbalové reprezentaci uplatnili otec i syn. Starší Miroslav přebíral ve Wembley v roce 1996 coby kapitán českého týmu stříbrné medaile.
Krok před otcem je ale ve střílení reprezentačních branek, jeho osm gólů je na obránce úžasných, v roce 2011 se choval jako renomovaný evropský úročník, trefil se hned šestkrát.
Otec, vyhlášený bombarďák, po jehož ranách z trestňáků si golmani v Bundeslize kupovali nové rukavice, dal reprezentační góĺy oficiálně jen dva. Což je ovšem nepřesné. Počítat by se měl i ten rozhodující z proměněné penalty, po němž jsme namířili do anglického finále.
„Ale mám zase více startů v reprezentacích a to hned ve dvou, československé i české, celkem je jich tuším 64,“ hlásí se o svá „práva“ otec.
„Táta je frajer, já dnes v Olomouci hraju po pětačtyřicáté, tak uvidíme, kdo bude nakonec mít těch startů víc,“ směje se osmadvacetiletý Michal.
„Na kluka se samozřejmě jedu podívat, do Olomouce to nemám daleko, musím ale říct, že už ho nesleduju tak bedlivě, jako když v reprezentaci začínal,“ dodává otec Mirek s tím, že by dnes v Olomouci za syna bral i výhru 1:0. Ta by zase o kousek přiblížila postup české reprezentace na mistrovství světa v příštím roce v Brazílii.
