Ale ať tak klidně učiní jedna z hlavních duší projektu, studentka čtvrtého ročníku FMK UTB Lucie Mičková. „Víte, moc nás potěšila slova jednoho z lidí, kteří stáli blízko vzniku projektu, Iva Mitáčka, ten nám totiž řekl, že je tahle akce ke svému desátému jubileu přivedena k dokonalosti. A to moc potěší,“ říká sympatická křehká blondýnka.
„Ta akce, konkrétně galavečer, je něčím úplně neobvyklým,“ vzpomíná s malým odstupem času Josef Hrbáček, který vyhrál v kategorii Občan, tedy v té, která je možná ještě cennější, než mezi lidmi, kteří mají ochranu lidských životů a zdraví coby policisté, hasiči či zdravotníci jaksi v popisu práce.
Devětačtyřicetiletý obyčejný chlap ze Slavičína si rozhodně nepotrpí na okázalá gesta. Loni 4.července doslova vyrval ze spárů smrti paní Janu, na níž se po výbuchu chemikálií v Bojkovicích vzňal oděv. „Bylo to dílem okamžiku, dostal jsem se k ní do vedlejší místnosti spíše podle jejího křiku, vidět nebylo v hustém dýmu na krok,“ vzpomíná Hrbáček, který na ní venku uhasil oděv a poskytl jí první pomoc ještě před příjezdem zdravotníků.
Na zlínském galavečeru se samozřejmě zapotil méně, ale nervozitu a nezvyk cítil i tam. „Jestli bych do toho šel znovu, kdyby šlo o život? Určitě, ale jak víte, tohle se nedá naplánovat,“ říká muž, který si ocenění nesmírně váží.
A stejně tak i Míša Křenková a Dominik Bulička, školáci, kteří pomohli svým úplně nejbližším, maminkám, které se dostaly do akutního ohrožení života.
„Ten pocit na pódiu moc popsat neumím, je zvláštní, tréma tam samozřejmě je, ale vnímám to i jako velice příjemnou záležitost, měli bychom si přece připomínat i hezké věci,“ dodává Míša, která chodí do základní školy v Hovězí.
Zlínský Salvator jde vlastně už teď do další desetiletky, za tu první si zaslouží pochvalu ti, kteří zachraňovali své známé i neznámé, ale stejně tak platí obdiv také pro ty, kteří nechali a nechávají Salvatora žít a rozvíjet se do krásy.
