Děvčata dnes zahrají statečným lidem, kteří se v lednu prali s nebývalým ohněm ve 103. budově zlínského průmyslového areálu. Dirigentkou bude Lucie Zámečníková. Mimochodem vnučka pana Vladimíra. Ten má poněkud jiný program.
V sídle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v Praze totiž bude současně přebírat nejvyšší resortní vyznamenaní. Za příkladnou a taky dlouholetou pedagogickou práci totiž obdrží medaili zmíněného ministerstva.
Na Vladimíra Schlimbacha, člověka neskutečné energie, ale i duchovní síly, optimismu, pokory a slušnosti název ministerstva sedí přímo dokonale. Sám je příslušníkem veliké školské rodiny coby pedagog v nejlepším slova smyslu, vede celý život mládež a miluje mimo jiné i sport.
Už před bezmála padesáti lety zakládal ve Vlachovicích, kam nastoupil na svoji tehdejší pedagogickou štaci, Dívčí saxofonový orchestr, těleso, které dodnes udivuje třeba při příležitosti státního svátku 28. října ve Španělském sále Pražského hradu, anebo na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Léta působí orchestr v Luhačovicích, kde Schlimbach žije a kde léta letoucí působil jako pedagog. Výčet vystoupení doma i v zahraničí je tak pestrý, že by zabral několik podobných článků.
Padlo tu slovo neskutečný. To žádá vysvětlení. „Zajímavé je, že je narozen ve znamení Lva, nic nevzdává, je stále mladý, pozitivně myslící, pořád myslí na dnešek, na zítřek, miluje kolem sebe mladé lidí, zajímá se o jejich životní styl, má rád třeba moderní trendy ve zdravé výživě, zajímá se o módu, všude šíří dobrou náladu, jeho životním krédem je být zdvořilý a přátelský ke všem a všude,“ poodhaluje jeho přístup k životu žena z jeho blízkého okolí. A má stoprocentní pravdu. Až se chce říct, že „Schlimbachova nálada“ je totálním protipólem nálady Václavem Havlem nazvané blbé…
