Asistenční pes Max: neboj, Luky, pomůžu ti

Mají se rádi. Je to znát, když se na sebe podívají. Jedenáctiletý Lukáš Podolan ze Strání na Uherskohradišťsku trpí od narození těžkou formou dětské obrny. Nechodí, nemluví, je odkázán na invalidní vozík a na pomoc jiných. To dvouletý zlatý retrívr, speciálně vycvičený asistenční pes Max, kypí zdravím.

A tak díky nadacím České pojišťovny a Leontinka, může pomáhat klukovi, co neměl v životě štěstí. Lukáš bydlí s rodiči ve Strání na moravskoslovenském pomezí, v nevelkém dvoupokojovém bytě. Jeho maminka je nesmírně statečná. Od svého postiženého syna se na krok nehne. Je mu nablízku dnem i nocí.

Léta s ním jezdila na rehabilitační cvičení, vyzkoušeli nejrůznější metody léčení, výsledky se ale dostavují jen velmi pozvolna.

Maxe jsme si oficiálně ve Zlíně přebrali až dnes, ale u nás doma je už pár měsíců a soužití se synem je úžasné. Max mu pomůže klidně otevřít dveře, sundá mu čepici, poslechne mne na slovo, je opravdu jedinečný, velký pomocník a kamarád,“ vysvětluje maminka Andrea.

Podolanovi teď každý všední den dojíždějí do Zlína, do speciální školy a stacionáře. S nimi samozřejmě Max. „Pokroky soužití s Maxem jsou jasně znát, synovi se evidentně zlepšuje hybnost svalů, má daleko lepší náladu, na Maxe se vyloženě těší. Ale nemyslete, někdy se ti dva nemusí,“ směje se sympatická a hodně statečná maminka, původním povoláním zdravotní sestra, která tak může při ošetřování syna využít získaných praktických dovedností.

Jako matka vnímám každý podobný příběh možná víc, než jiní lidé,“ říká výkonná ředitelka Nadace Leontinka Barbara Hucková. „Jde o projekt Psí oči, zajišťujeme spolufinancování výcviku vodících a asistenčních psů pro potřebné, Max je už dvaatřicátým podobným pomocníkem v pořadí,“ říká ředitelka Hucková.

--> --> --> --> -->