Trenér Vlach byl po utkání smutný, ale osvědčil nadhled: „Je to opravdu skličující, byli jsme tak blízko, ale myslím, že se v nejmenším nemáme zač stydět, klukům musím moc poděkovat a vyseknout velikou poklonu.“
S doutníkem v ruce mluvil v hostující šatně úplně stejně „kat“ zlínských zlatých nadějí Martin Straka: „Vynikající, férový soupeř, vyhrát může jen jeden, dnes jsme to byli my s přízní štěstí, za rok věřím právě Zlínu, má výborný mančaft.“
Nový náboj dal utkání deset vteřin před koncem řádné hrací doby Filip Čech. Jak viděl svůj gól na 3:3, po němž málem spadla letitá zlínská aréna?
„Myslíte ten zbytečný gól,“ usmál se hořce. „Bylo to v přesilové situaci, měl jsem čas zamířit, bek šel dolů, věděl jsem, že musím vypálit nahoru, povedlo se, emoce to byly úžasné, ale nakonec byl ten gól k ničemu.“
Kabina hostů se rychle plnila kouřem doutníků i specifickou vůní šampaňského, hráči unavení, ale nesmírně šťastní. Jaroslav Špaček byl jedním z šéfů oslav. „Přišel, viděl, zvítězil? To sedí, moc děkuji klukům, snad jsem na závěr sezóny maličko pomohl. Pokračování? Jedině na střídačce,“chechtal se olympijský vítěz z Nagana.
Zlínští získali stříbro, ztratili v 97. minutě skvělý zápas a zlaté medaile. Ale vítězi jsou i oni. Z kabiny se trousili pomalu, smutek v očích měli i potomci slavných hokejových rodů, kluci Leškové, Hamrlík, Veselý a mnozí další, tatínky přišly podpořit ratolesti a manželky od Melenovských, Čajánků a mnohých dalších.
Fantastický hokejový večer zakončil tak, jak měl, zraněný talent Antonín Honejsek. „Za rok jdeme za titulem, musíme, už kvůli té dnešní smůle.“
