Kdo všechno se do dražby zapojí a co se bude dražit?
Jeden společný dárek věnuje Slovácké divadlo. Další pak dají Květa Fialová, Naďa Konvalinková, Dana Batulková, Ondřej Brzobohatý, Petr Nárožný nebo Jan Přeučil s Evou Hruškovou. Budou to věci, které mají pro jejich majitele nějaký význam. Například Květa Fialová nabídla svou obří čarodějnici, která jí zdobila byt, Ondra Brzobohatý věnoval skleničku na šampaňské se svým jménem a notami, kterou měl moc rád.
Představení, u něhož dražba proběhne, jste vybrali náhodně?
Ne. Zvolili jsme Oskara a růžovou paní, protože je to hra o pomoci mezi lidmi. A už když jsme ji začali hrát, bylo jasné, že jejím smyslem je pomáhat a k pomáhání inspirovat. S paní Fialovou jsme se rozjeli do olomoucké onkologie za dětma a dohodli se, že budeme podporovat nadaci Šance, která se stará o nemocné děti. Potom jsme se my i naši diváci zapojili do registru dárců kostní dřeně. Díky tomu můžeme zachránit život komukoli na světě. Natočili jsme záznam inscenace na cédéčko a symbolickou stokorunu, za kterou je prodáváme, posíláme celou nadaci Šance…
A proč jste si k dražbě vybrali první máj?
Proto, že je to svátek lásky, tedy i lásky k bližnímu svému.
Byl zájem o vstupenky tentokrát větší než jindy?
Ten zájem je pokaždé veliký, takže se nepozná, jestli tentokrát kupovali lístky ti, kdo se chtějí účastnit dražby. Ale pár vstupenek se ještě koupit dá.
Benefiční dražbu neděláte poprvé. Jak lidé reagují v době krize a nezaměstnanosti?
Naposledy jsme dražili před Vánoci DVD cimbálovky Harafica, která v divadle hrála. Výtěžek šel také pro onkologicky nemocné děti, nadaci Dobrý anděl. A lidé byli úžasní. Ti, na které se nedostala dévédéčka, za námi pak chodili a nosili peníze s tím, že chtějí nějak přispět. Nakonec jsme odeslali několik desítek tisíc.
V úspěšném představení hrajete desetiletého Oskara, který umírá na rakovinu. Bylo těžké se do té role vžít?
Bohužel nebylo. Poznal jsem to, když onemocněl leukémií můj synovec. Prožíval jsem to s mou sestrou a její rodinou. Byli jsme tím úplně paralyzovaní.
Co pomůže rodině, kterou potkalo neštěstí v podobě zákeřné nemoci nebo těžkého zranění?
Kromě peněz, bez kterých se některé věci dělají hodně špatně, je to asi hlavně vědomí, že je někdo, kdo na ně myslí, kdo jim drží palce, aby těžké chvíle zvládli. Nám pomohlo to, že jsme důvěřovali lékařům, kteří s námi mluvili otevřeně, a řídili jsme se jejich radami. A samozřejmě pomáhala a pomáhá podpora okolí.
Změnil vás tento zážitek nějak?
Možná jsem vnímavější k trápení jiných lidí. Moji kolegové v divadle to mají ale stejně. Když padl od Jitky Joskové, která se s Vaškem Šůstkem poznala při bojových sportech, návrh, abychom pro něj něco udělali, hned se toho ostatní chytli. Dozvěděli jsme se, že je to moc fajn kluk a teď po úrazu se projevuje jako skutečný bojovník. Přál bych mu, aby byl šťastný.
Při jakých příležitostech už Slovácké divadlo pomáhalo?
Při různých. Například jsme z vydražených kostýmů a rekvizit po Rychlých šípech posílali peníze UNICEFu, přispíváme kunovické neziskovce nebo hradišťské nemocnici. Sbírali jsme pro děti knížky a vlnu. Výtěžek z představení jsme poslali na Haiti po zemětřesení a několikrát jsme se zapojili do akce Pomozte dětem. Bylo toho víc. Říkáme si, že tu nejsme jen od toho, abychom si vykračovali po jevišti a nechali se obdivovat.
