Důležitost zápasu byla jasná hned na úvod, do domácí sestavy se vrátil ztracený „čínský“ syn Šumulikoski, ale některé jeho úvodní zákroky demonstrovaly to, co Slovácko nejméně potřebovalo. Pomalu se na kopačky vlévala nepřesnost a křeč a hosté si lebedili. Díky větší fotbalovosti chodili také do nebezpečných situací, ale domácí obrana byla pevná jako trenérův plnovous, navíc při Táborského šanci selhal sám střelec, když z poměrně těžké pozice mířil nad.
Domácí hrající v poměrně ofenzivní sestavě hrozili velkým Doškem i menším Hašou, ale do kabin se šlo za stavu 0:0, který nevyhovoval nikomu.
V 50. minutě měl velikou šanci domácí Došek, namířil ale z jasné pozice vedle a pak dokumentoval, jak pevné má šlachy i kopačky, jeho „odvetná rána“ do Křížkovy pravé tyče, která za nic nemohla, byla mimořádně razantní…
A tak si to chvilkový nešťastník vynahradil za pár minut. Konkrétně v minutě 56., vnikl mezi stopery a brankáře a důrazně rozjásal diváky, kteří už pomalu na radost z gólu na domácím hřišti zapomněli. Slovácko vstřelilo první jarní gól na svém hřišti.
Druhý gól přidal po rohu za čtvrt hodinky šikovně hlavou Haša, hostům zbyly oči pro téměř druholigový pláč a domácím se před utkáním v Hradci Králové přeci jen lépe dýchá. Právě pro další životně důležitý zápas ale přišli o kapitána Trousila, který dostal čtvrtou žlutou kartu.
